Zdeněk Šenkeřík se vrátil do rodného kraje

foto: Ondřej Zlámal

Zdeněk Šenkeřík si užívá závěr své fotalové kariéry v rodném kraji. Při naší návštěvě, při které vznikla další kapitola knihy Vzpomínky mistrů, zavzpomínal na svoje branky v Champions League a dobu strávenou ve Slavii. „Vážili mne každý druhý den jako bernardýna, dva roky jsem se pořádně nenajedl, ale i tak to bylo fajn,“ líčil se sobě vlastním humorem.

Na svém prvním hřišti v Nedašově předvedl svoji kličku, která zaujala i server UEFA.com, který o ní připravil instruktážní pořad. Právě tam v létě připravuje také svůj tréninkový kemp pro děti z Nedašova a okolí.

Jak se vám daří, co teď vlastně děláte?

Vrátil jsem se do krásného rodného kraje, hraju divizi za Brumov, je to do příštího léta. Od třinácti let jsem byl ve světě, teď jsem zpátky, je to změna. Uvidíme, co bude po další sezoně.

Začal jste pomáhat i s tréninky, jaké to je?

Pomáhám s dětmi, vedl jsem i některé zápasy dorostenců, uvidíme, jak to tady bude nastavené. V Nedašově budu mít od 6. do 10. července svůj tréninkový kemp pro děti z okolních vesnic, týden bude zaměřený na fotbal a další sportovní dovednosti.

Jste přísný trenér?

To by měli posoudit hráči. Jsem komunikativní, mluvím na ně, na ty starší občas zvednu hlas, snažím se být kamarádský, ale když je potřeba, tak zařvat umím, to jo.

Hlídáte taky jejich životosprávu?
Ne, do toho jsem se nepouštěl.

Budete si studovat trenérskou licenci?

Mám béčko, mohu trénovat dorost. Na áčko je potřeba praxe, kterou teď získávám, pak uvidíme.

Co říkáte současné Slavii?
Sleduji ji, samozřejmě. Myslím si, že to všechno šlo dolů, když se začalo s hráči točit, měnilo se to každý půlrok. Když to přirovnám k Plzni, tam také postoupili do Ligy mistrů, ale nikdo tam nedělal žádné převraty a harakiri, koupili dva nebo tři hráče, jemně to doplnili. Pořád to nějak funguje, ve Slavii došlo k totálnímu rozvratu kádru. Přijde mi to, že se Slavia rozebrala zevnitř, nikdo do toho nemusel moc zasahovat.  Vzpomínám si, že jednu dobu bylo v kabině tolik hráčů, že jsme si málem seděli na klíně. Nevěděli jsme ani pomalu, kdo je kdo. Žertovalo se, že šel někdo kolem Tesca a mohl si jít s námi zakopat.

Vyprávění Zdeňka Šenkeříka plné dosud nepublikovaných historek vyjde v knize Vzpomínky mistrů, která bude vydána na podzim tohoto roku.