Vyhledávání
| autor: Martin Boška

Voňková: Jsem hrdá na náš národní tým

D7861613-7D9F-44F5-B8CA-29F67CE58E56.jpeg foto: Ondřej Zlámal

Lucie Voňková je jednou z nejzkušenějších českých fotbalistek, která s národním týmem bojuje o historický úspěch v podobě postupu na Mistrovství Evropy. Druhé místo v kvalifikační skupině zaručující zachování šance na postup je pro ní a její spoluhráčky stále na dosah. Útočnice se nedávno zranila, a tak je možné, že bude reprezentaci v rozhodujících momentech chybět.  

 

Pro Češky je její zranění velmi nemilou zprávou, osmadvacetiletá fotbalistka je nejenom kapitánkou týmu, ale je také jednou z nejdůležitějších hráček. V současné chvíli se české fotbalistky ve skupině nacházejí na třetím místě za Polskem a Španělskem. Výhra v posledním kvalifikačním utkání nad Moldávií je naprostou nutností, pokud chtějí pomýšlet na postup. Zda bude Voňková k dispozici, aby svým spoluhráčkám pomohla, ale stále není zaručené. 

„Zatím to není jisté, ale doufám, že do té doby budu fit. Mám už delší dobu problémy se zády. Musela jsem se v léčení vrátit na začátek, ale doufám, že to stihnu,“ vysvětlila fotbalistka v rozhovoru pro FIFA.com. 

"Máme to v našich rukách, potřebujeme zvítězit proti Moldávii. Doufám, že Španělsko dá do zápasu proti Polsku sto procent, znovu ukáže svoji sílu a vyhraje. Pak můžeme skončit druhé a mít naději na postup. Byla bych velmi hrdá na to, kdybychom se poprvé v historii kvalifikovaly na velký turnaj.“ 

 

Působení v zahraničí 

 

"Jsem ráda, že mnoho fotbalistek odešlo hrát do zahraničí. V našem týmu teď vidím hodně síly. Zkušenosti, které hráčky získaly v zahraničí, jsou nyní jasně vidět. Nejsme nejlepší, ale jsme na dobré cestě, abychom se staly velmi dobrým týmem,” prozradila na adresu národního týmu jeho kapitánka. 

Útočnice odkazuje v rozhovoru na to, kolik hráček odešlo po jejím vzoru do zahraničí. Voňková začala svou kariéru ve Slavii Praha, se kterou také získala ligový titul. Poté odešla do německé Bundesligy, dva roky strávila v Duisburgu, poté nastupovala v dresu Jeny a mezi lety 2017-2019 hrála za slavný Bayern Mnichov. Od minulé sezony je jejím působištěm Nizozemí, kde hájí barvy Ajaxu Amsterdam. Právě v této zemi jde ženský fotbal nahoru, což dokazuje fakt, že se Holanďanky dostaly až do finále nedávného Mistrovství světa. 

"Začala jsem hrát u nás doma a vždycky jsem dávala spoustu gólů. Vyhrály jsme prakticky každý zápas. Pak jsem šla do Duisburgu a skoro každý zápas jsme prohrály. Hrála jsem, ale dlouho jsem se nemohla střelecky prosadit. Byla to pro mě ve všech směrech úplně nová zkušenost. Bylo to těžké," říká fotbalistka o prvním zlomu své kariéry. 

"Pak jsem přestoupila do Jeny a přišlo velmi dobré období. Měli jsme skvělý tým a dobrého trenéra. Mám ráda trenéry, kteří vědí, jak dostat ze svých hráček to nejlepší. Přesně to byl případ Jeny, kde působil Daniel Kraus (momentálně je trenérem Freiburgu). Dokázal ze mě udělat útočnici, která dávala góly, a získala jsem zpátky své sebevědomí. V Bayernu byla konkurence na úplně jiné úrovni. V Jeně jsem pravidelně nastupovala, ale v Mnichově to bylo úplně jiné.” 

O místo v sestavě Bayernu soupeřilo společně s Voňkovou šest a více útočnic, což Češce její působení značně znesnadnilo. Kanonýrka ale tuto výzvu zvládla, získala zkušenosti a přenesla je do výkonů v národním týmu. 

 

Role v reprezentaci 

 

Díky bohatým zkušenostem může být Voňková pro řadu mladších spoluhráček vzorem. Její působení v zahraničí ukázalo cestu mnohým dalším českým fotbalistkám a nemůžeme opomenout ani její účinkování na reprezentační scéně, v národním dresu má za sebou už 62 startů, ve kterých vstřelila 16 branek. 

"Nepotřebuji být kapitánkou, dokážu převzít odpovědnost i bez pásky na rukávu. Chci táhnout tým a co nejvíc mu pomoci. Jsem prostě takový typ člověka,” popsala Voňková svoji roli na hřišti. 

„To že jsem hrála za Bayern, nemění nic na tom, že se snažím držet nohama na zemi. Věřím, že můžu spoluhráčkám něco předat a ony se ode mě mohou něco přiučit. Ráda jsem slyšela, že jsem jim při svém zranění v šatně a na hřišti chyběla,” dodala. 

 

Těžké začátky provázené posměšky, souboje se zraněními  

 

O nelehkých začátcích hráčské kariéry mluví fotbalistky často a ani Lucie Voňková není výjimkou. Vnímání fotbalu jako výhradně mužského sportu jí před odchodem do zahraničí provázelo na skoro každém kroku. 

„V Česku se mi smáli a říkali, že si fotbalem nikdy peníze nevydělám a nikdy nebudu profesionálkou. Teď jsem na řadě já, abych se usmála těm, kdo říkali, že to nikdy nezvládnu. Dokážu se živit fotbalem a hrála jsem za velkokluby. Chci ukázat ženám, že svět je otevřeným místem pro všechny a že i ony to dokážou,” říká.  

Fotbal provází těžké období, nejistota spojená se současnou situací vyvolanou světovou pandemií, působí na všechny, jejichž životy jsou s fotbalem spojeny. Zranění této situaci určitě nepřidají. Fotbalistka nachází v těchto časech podporu ve své manželce. 

"Je pro mě jednodušší, že moje žena je také fotbalistka. Spoustu toho v kariéře dokázala a má hodně zkušeností. Hrála se mnou v Bayernu. Nastupovala také za Ajax a nizozemskou reprezentaci. Podporuje mě a to mi hodně pomáhá. Poslední dobou se mi zranění bohužel nevyhýbají. Je to těžké, děláte něco, co máte rádi a přijde zranění. Jsem proto opravdu šťastná, že mám doma ženu jako je ona.“ 

S podporou své manželky se Lucie brzy bezpochyby vrátí zpět na trávník. Doufejme, že to bude brzy a stihne tak zasáhnout do boje o první EURO v historii českého fotbalu.