U21 zvládla zápas se San Marinem

foto: Ondřej Zlámal

Tu a tam se objeví úvaha, k čemu zápasy proti vyloženým outsiderům typu San Marina jsou. Jenže časy, kdy jste proti takovým soupeřům šli v prvním patnácti minutách pětkrát sami na branku, kopali pět rohů a dvě penalty, jsou dávno pryč.

I mladící ze San Marina umí držet obranný blok, dostupovat hráče a navzájem se zajišťovat. Navíc s úpornou snahou a poctivostí. Tu jim seberou jenom míče v síti. A když góly nepřicházejí, tak je to samozřejmě pro jejich motivaci další impulz. Navíc už také neodkopávají míče, ale snaží se je rozehrávat a když dostanou šanci, tak chtějí i zaútočit.

Viděl jsem nedávno, jak si Německo U21 poradilo s Ázerbájdžánem. Do podobně postaveného bloku šly kolmice na nabíhající si záložníky, všichni se snažili hrát dopředu, přejít přes jednoho, dva hráče, potáhnout míč do nebezpečného prostoru. Nikdo nevracel míč stoperům, pokud vysloveně nemusel. Samozřejmě, že došlo ke ztrátám a Němci se museli několikrát překotně vracet, aby zažehnali nebezpečný protiútok. Nakonec ale zápas skončil 6:1 a to mohli být hosté ještě rádi.

Našim hráčům v Ústí nad Labem podobná odvaha zejména v prvním poločase chyběla. Nechtěli nic pokazit, hráli až moc trpělivě. Přesto si vytvořili šance, ale ty se musí co nejdříve proměnit. To se dlouho nedělo.

Přesto to nakonec jedenadvacítka zvládla, San Marinu dala tři branky, jednu z dorážky, druhou z dálky a třetí po dokončené kombinaci. Trenér Lavička ale určitě takový zápas nepovažoval za zbytečný, určitě řadu zajímavých věcí ve hře svého týmu zpozoroval. Vytváří nový tým a ten má zatím rezervy. Čekají ho těžší výzvy, které bude muset zvládnout.

Ještě jedna věc stojí za zmínku, jedenadvacítku přijeli podpořit znovu fanoušci, kteří si říkají Vlajkonoši. Jejich trpělivé povzbuzování určitě pomohlo i proti San Marinu.