Služby
| autor: Ondřej Zlámal

Tomáš Neumann před UEFA Futsal EURO už jednu výhru má

P1410101.JPG foto: Ondřej Zlámal

I kdyby jeho svěřenci v Bělehradě zaskočili celou Evropu a brali zlato, těžko by to byla cennější výhra než ta, kterou před šampionátem ve svém životě vybojoval on. Trenér Tomáš Neumann prodělal mozkovou příhodu a jeho život dostal úplně novou dimenzi. Dokázal se ale neuvěřitelně rychle dostat zpátky do normálního života a dokonce i na trenérskou lavičku. O svých zdravotních strastech mluví naprosto otevřeně a automaticky, jeho příběh by mohl být inspirací pro řadu lidí, a to nejenom pro ty, kdo si prošli podobnou zkouškou.

 

Jak těžké bylo se z takové těžké životní situace dostat? Co se vám přesně stalo?

Měl jsem klasickou mozkovou příhodu, vznikl mi v části mozku infarkt. Ale měl jsem štěstí v neštěstí, za kterým byla spousta příznivých okolností. Dostal jsem se včas do nemocnice, byl jsem týden na ARO, kde se po týdnu situace zlepšila, došlo k prokrvení mozku a otevřela se cesta k uzdravení. Rychle jsem začal rehabilitovat a pracoval jsem na sobě. Je to něco mezi nebem a zemí, že už mohu být mezi lidmi a pracovat, i když ještě úplně v pohodě nejsem. Pro mě je velice důležité, že mohu být s hráči a pomoci jim. I když - jak říkám - stoprocentní to zdaleka není.

Říkal jste, že se cítíte unavený. Je to právě únava, která vám dělá největší problémy?

Pořád nejsem úplně stabilní. Nemůžu dělat prudké změny pohybu. Klukům mohu pomáhat spíš psychicky a individuálními radami. Dělá mi problémy orientovat se v prostoru, kde je hodně lidí. Musím na sebe pořád dávat pozor. Ale každý den je líp a líp.

Nebude těžké se udržet a na lavičce se nerozčilovat?

Je to hodně limitující, neustále jsem pod lékařským dohledem. Dělám všechno na vlastní odpovědnost. Rozhodl jsem se, že klukům na EURO pomůžu.

Nezakazoval vám to někdo?

Lékaři to rádi samozřejmě nevidí. Ti by byli raději, abych ležel v posteli a odpočíval. Když se to stalo, tak jsem věděl, že nestihnu kvalifikaci na mistrovství světa, ale v hlavě už jsem měl EURO. Měl jsem motivaci, že se musím dát dohromady a jet. Udělal jsem pro to všechno.

Jak vás přivítali hráči?

Byli rádi. Potřebovali jsme si probrat nějaké ty nešvary, které v kvalifikaci na mistrovství světa v naší hře byly, a odstranit je. Hráči mne přijali dobře.

Musel jste být v hale v Chomutově při kvalifikaci MS jako na trní….

To víte, že mne všechno svrbělo. Naštěstí jsem byl v takovém stavu, že jsem nemohl moc chodit. Dva zápasy jsem viděl osobně, manželka mne do hlediště doslova donesla. Bylo to nepříjemné  sledovat, jak se mužstvo trápí a nemít jak pomoct, ovlivnit to.

Kolik pravomocí jste přesunul na své asistenty?

Přípravu a tréninky hodně převracím na Vlastimila Bartoška a Otu Stejskala, vystupuju spíš v roli manažera, mentora a psychologa. S hráči mluvím individuálně, to je dneska to nejdůležitější.

Kdo za vás bude na lavičce křičet?

To ještě nevím. Ideální by bylo, kdyby si to hráči odvřali mezi sebou. Něco musím vymyslet.

Do Bělehradu nejedou bratři Marešové, už víte, kdo jejich role převezme?

Měli by všichni. Kluci se na ně trochu spoléhali, na Michala a Romana, že to uhrajou. Přece jenom věk se nedá zastavit. Už to nejsou takoví hráči, kteří dokázali sami zápasy vyhrávat. Dneska už to musí být někdo jiný, doufám, že si to kluci uvědomí a otěže zápasu vezmou na sebe.

Jak těžké bude postoupit ze skupiny?

Bude to strašně těžké. První soupeř, kterému já pracovně říkám Brazilbajdžán, má v kádru šest Brazilců, kteří neslezou z placu. Jsou to profíci, zápas bude velmi náročný. Ale věřím, že je mám trošičku přečtené a vím, co budeme hrát. Všichni musí podat stoprocentní výkon, musí se obětovat, bude tam spoustu zakončení, musí nám zachytat brankář. Hlavně musíme proměňovat šance. To bude alfa omega všeho.

Bude případný úspěch v prvním zápase podle vás stačit?

Já nechci spekulovat. Už se to stalo, že jsem to řekl a pak to tak nebylo a jasný favorit nevyhrál. Uvidíme, jak dopadne jejich první zápas, kdy hrají naši soupeři ze skupiny spolu. Když Italové vyhrají, pak to o jednom zápase bude.

Jaké prostředí vás v Bělehradě čeká?

Hrajeme v té hale, kde se hrál Davis Cup. Je pro dvacet tisíc diváků. UEFA rozhodla, že se kapacita sníží na jedenáct tisíc. Kdyby Srbové postoupili, tak by se kapacita otevřela celá. Bude tam nádherné prostředí, ale my se od toho musíme odprostit a soustředit na svůj výkon. Musíme se vrátit k výkonům, které nás zdobily v minulosti.

Vzpomenete si na rekordní vysoké vítězství nad Ázerbájdžánem? Byl jste u toho?

Byl, to bylo v Holandsku v kvalifikaci, tehdy to byli outsideři, hráli za něj jen Ázerbájdžánci. V té době bylo rozdělení do košů jasné, ten první porážel druhý v suchém triku, ten druhý zase všechny ostatní. Futsal ale udělal obrovský skok dopředu, už je pod asociacemi a je vnímám jako zajímavý sport, ostatní týmy velice rostou. Nejsou lehcí soupeři. Bylo to dobře vidět i na naší kvalifikaci - do posledního dne všechna mužstva hrála o postup. Kvalifikaci hraje 49 mužstev, už to, že jsme postoupili, je úspěch.

Nemrzí vás, že také nemáte v týmu pár Brazilců?

Já s tím nesouhlasím, jednak je u nás složitější občanství dostat - není to zde dne na den jako někde jinde-  a jednak jsem patriot a Čech. Nikdy sice neříkej nikdy, ale pokud budu u národního týmu já, tak za něj budou hrát Češi.

 

Zápasy České republiky na UEFA Futsal EURO - Arena Belgrade:

5.2.2016 21:00 Ázerbájdžán - ČR

7.2.2016 21:00 ČR - Itálie