Aktuality
| autor: Ondřej Zlámal

Tomáš Neumann: Reprezentaci čeká omlazení

P1400520.JPG foto: Ondřej Zlámal

Tomáš Neumann převzal cenu pro nejlepšího trenéra futsalu na galavečeru na pražském Žofíně v očividně dobré náladě. Prestižní ocenění nebylo ale tím hlavním důvodem jeho radosti. „Já jsem rád, že tu vůbec mohu být,“ řekl na slavnostním pódiu. Pětačtyřicetiletý kouč se rychle zotavuje po mozkové příhodě, která mu zabránila vést reprezentaci v kvalifikaci futsalového mistrovství světa FIFA. Pracuje však na tom, aby na únorovém evropském šampionátu nechyběl. V hodně upřímném rozhovoru přiznal, že národní tým čeká potřebné omlazení.

Jak silní soupeři české futsalisty čekají na UEFA FUTSAL EURO v Srbsku?

Budou to těžcí protivníci. Na EURO už si ale nemůžeme vybírat. První zápas s Ázerbájdžánem, za nějž hraje šest Brazilců, kteří jsou spolu více než tři roky a je to na nich vidět. Suverénně vyhráli baráž v Chorvatsku. Zápas to bude těžký. Po nich máme úřadující mistry Evropy Itálii. Moc na výběr není. My se ale budeme snažit se vrátit k našim standardním dobrým výkonům. Pokud budeme hrát náš top futsal, jsme schopní nějaký výsledek udělat. Pojedeme tam s tím, že nemáme co ztratit a chceme navázat na naše výkony z loňského roku. Chceme se o postup poprat.

Na koho si troufnete víc?

Ono ani jedno vítězství postup nezaručuje, záleží na vzájemném zápase našich soupeřů. Nechci říkat, že to bude o zápase s Ázerbájdžánem, protože kdykoliv jsem to řekl na mistrovstvích světa nebo Evropy, přivolal jsem to a favorit ztratil a my jsme potřebovali další body.

Bude spoléhat na osvědčenou kostru týmu?

Jiná možnost moc není. Mladí hráči nám chybí. Bereme s sebou dva nové mladé talenty, vzal bych jich i víc, ale nemáme je. Dobře se nám začínají jevit ročníky 96 až 98, na národní tým to ještě není, ale do budoucna je to naděje.

Omlazení týmu už asi odkládat do nekonečna nejde…

Musí to přijít, protože bratři Marešové to nemohou táhnout do smrti, generace Lukáše Rešetára už taky pomalu doznívá. Musíme hledat mladé hráče, které budeme postupně zabudovávat. Nepodařil se nám postup na mistrovství světa, dva roky nás žádná velká akce nečeká. Během těchto dvou let musíme mužstvo přebudovat a musíme zapojit hodně mladých hráčů, abychom za dva roky byli zase konkurenceschopní a mohli bojovat o nejvyšší příčky nejenom v Evropě, ale i na světě.

Jaké to bylo sledovat kvalifikace v Chomutově, když jste nemohl být na lavičce?

Bylo to těžký. Podařilo se mi uprosit lékaře a hlavně manželku, aby mne pustili alespoň na dva zápasy do haly. Naštěstí jsem byl ještě trochu oblbnutý a nemohl pořádně chodit, takže mi to tak nezvedalo mandle, jako kdybych byl na lavičce. Viděl jsem už několikrát záznamy, mužstvu nelze vytknout bojovnost, ale nebylo to ono, nemělo to ty správné grády. Hráči trošku zneužili toho, že jsem tam nebyl.

Na naše léta držené pozice zle dorážejí další reprezentace, dokladem jsou toho Slovinci….

Nejenom oni, na nás se tlačí spousta mužstev. Ázerbájdžán, Chorvatsko, Rumunsko. První koš držíme silou vůle, jestli ho chceme udržet, tak cesta vede přes Ázerbájdžán, který teď musíme za každou cenu porazit.

Mluvil jste o svém zdraví, že se zotavujete, takže na EURO už s týmem pojedete?

Dělám pro to všechno, příští týden nastupuju na týdenní celodenní rehabilitaci na Malvazinkách. Pokud se nic nečekaného nestane, tak pevně doufám, že při přípravných utkáních s Grónskem před EURO už budu na lavičce.

Poslední otázka: co byste si do nového roku přál?

Pro mne se všechny priority po mém úrazu otočily. Přál bych nejenom sobě, ale nám všem pevné zdraví. Pokud ho nemáte, tak nemůžete všechno dělat naplno. Proto hlavně to zdraví. Jak jsem už řekl, tak pracuji na tom, abych klukům a týmu mohl pomoci. Přál bych si, abychom postoupili ze skupiny a pokusili se uhrát i něco dál.