Severní Kypr je krutý

On je vlastně i ten jižní, řecký. Alespoň pro slávisty, kteří se na něj přijeli podívat na výkon sešívaných v tolik očekávaném play off Ligy mistrů. Na stadionu, který byl snad stavěný s jediným cílem – odrážet zvuk a násobit atmosféru i ve chvíli, kdy jedna z tribun zůstane zcela prázdná – červenobílí zaspali začátek a i přes solidní výkon ve druhé půli ztrátu nedohnali.

Ačkoli se na stadionu na okraji Nikósie sešlo jen něco málo přes 13 tisíc fanoušků, po celém městě bylo vidět, že to tady fotbalem žije (a to nejen proto, že fotbalová hřiště jsou prakticky jediné svěže zelené plochy v jinak šedo-bílo-žlutém městě). Zpráva o promítání zápasu byla snad na každé z kaváren a restaurací, které disponovaly televizí, plátnem nebo tranzistorem, graffiti Apoelu pak „zdobily" každou druhou zeď či nároží (moje babička vždycky říkávala „jména hloupých na všech sloupích", ale vzhledem k počtu podobných nápisů se jménem Slavie raději pomlčím).

O to větší rozdíl je pak znát, když člověk ukáže pas, projde zhruba sto metrů dlouhou „ulicí nikoho" a vstoupí na území Severního Kypru. Jako by už tak nebyla turecká část Nikósie – tedy na této straně už Lefkósie – dostatečně odlišná od té řecké. Úzké uličky namísto kolmých bulvárů, malé kavárny namísto KFC a McDonaldů, minarety a oprýskané domy namísto těch relativně opravených v řecké části. A zápas Apoelu? Ten tady – pár set metrů za posledním graffiti – skoro nikoho nezajímá.

Turecký Kypr má už od roku 1955 vlastní ligu (k okupaci a rozdělení ostrova došlo až o 19 let později). Dnes ji hraje 16 týmů a stejně jako u řady ostatních rozdělených území se tu objevují zajímavé příběhy. Jako když Anonrthosis Famagusta (město v turecké části Kypru) hraje kyperskou (řeckou) ligu v Larnace, nebo když Larnaka Gençler Birliği SK kope naopak ligu Severního Kypru ve městě Trikomo.

Poprat se o Ligu mistrů nebo Evropskou ligu ale kluby z mezinárodně neuznaného Severního Kypru – na rozdíl od svých jižních kolegů – nemohou. A ani „reprezentaci" nezbývá nic jiného, než hrát alespoň zápasy pod záštitou ConIFA – Konfederace nezávislých fotbalových asociací – a účastnit se turnajů, jakýchsi obdob mistrovství Evropy či světa, po boku někdy i trochu pohádkově znějících regionů.

Letos v červnu Severní Kypr dokonce podobné mistrovství Evropy hostil. Ve skupině skončil první před Abcházií, maďarským týmem z Podkarpatské Rusi a Jižní Osetií, ve finále pak podlehl na penalty Padánii (tedy oblasti severní Itálie, kde pod vedením strany Liga Severu existují dlouhodobé separatistické tendence).

FIFA je sice v poslední době k „problematickým" regionům (jako je třeba Kosovo) a možnostem jejich zápasů na mezinárodní půdě o něco shovívavější, na severovýchod Kypru ovšem tahle vlna solidarity ještě nedorazila. Nedávno proběhl dokonce nesmělý pokus o sjednocení obou fotbalových federací, které na ostrově existují, zkrachoval ale hned ve svém počátku. Prozatím tak graffiti Apoelu zůstávají jen v řecké části a v obchodech se suvenýry na jedné straně koupíte dresy Olympiakosu, zatímco na té druhé Fenerbahce nebo Galatasaraye.