Služby
| autor: CZECH 4 SPORT

Petr Valášek: Sahali jsme po šokujícím vítězství

petr-valasek.png foto: Petr Valášek - trenér neslyšících futsalistů ČR

U národního týmu neslyšících pracuje Petr Valášek už šestým rokem. O tom by se možná mohlo zdát i současnému šéfovi áčka slyšících Karlu Jarolímovi. I když kdo ví. Současný kouč neslyšící reprezentace ČR ve fotbalu i futsalu chtěl postoupit po roce na již druhý turnaj v řadě. Spokojit se musel po prohře s Tureckem s baráží.

Češi opravdu dřeli, makali. To dokládají i slova trenéra. "Rozhodla jediná chyba," řekl trenér českých fotbalistů. Není divu, že tým byl po zápase hodně smutný. Český tým měl na dosah něco, co žádný jiný tým dosud nezopakoval. Reprezentační kouč přesto na zápase našel spoustu pozitiv a doufá, že do budoucnosti to jeho tým výrazně posílí. 

Jaký byl harmonogram přípravy na futsal a fotbal?
"Jelikož fotbalová příprava končí na konci srpna, tak až v tu dobu začínáme přípravu na futsal. Ta skončí v listopadu a každý měsíc se budou domlouvat nějaké srazy. Konečná nominace na šampionát musí být oznámena na konci září."

Když ČR ve futsalu poprvé v historii postoupila na ME, byl to velký jásot. Přihrnulo se k Vám víc sponzorů?
"Ano, po postupu se nějací sponzoři ozvali. Před kvalifikací už bylo něco domluvené. Další jsou samozřejmě v jednání."

Zabrousíme teď k tomu fotbalu. Váš tým hraje o postup na ME ve fotbale. Na začátek prohra s Anglií. O postup jste hráli s Tureckem 19. června, jaká byla očekávání?
"Ano, minule jsme prohráli s Anglií. Výsledek 4:1, ale musím podotknout, že to hřiště na kterém jsme hráli bylo neregulérní. V Anglii první i druhá liga mají skvělé hřiště, od třetí a níž už to tak není a většinou to ani kvalitní hřiště není. Na této úrovni u neslyšících by se to stávat nemělo. My jsme hráli první poločas v podstatě do kopce a Angličané z kopce. Nešlo to. Nebyly příznivé podmínky. Při kopu do kopce byl silný vítr, který nám ztěžoval jakékoliv útoky přímo na anglickou bránu. Ani já, ani kapitán jsme to nemohli řešit. Anglický trenér navíc dost divoce gestikuloval k sudímu. My jsme si dovolili málo a když už něco, tak přišla i žlutá karta. Podmínky byly katastrofální. Co se týká zápasu s Tureckem. Nechci, aby to znělo příliš alibisticky, ale nebude překvapení, když řeknu, že jsou silnější než my. Říkal jsem: "Musíme se hodně snažit." Turecko naposledy porazilo Anglii 5:0, v tom zápase prokázalo, v čem je silné. V ofenzivě. Mají obrovskou ofenzivní sílu, které bylo těžké čelit. Bál jsem se, že budeme hrát baráž. To se stalo. Budeme se rvát i s Chorvatskem!" 

Jak probíhala příprava na Turecko?
"Sešli jsme se 15. června v pražských Jinonicích. Podvečer byl trénink, zaměřený přímo k zápasu. Příprava taktiky, standardní situace a večer jsme měli fotbalovou poradu a pohovory s hráči. Druhý den jsme měli zápas."

Prohráli jste s favoritem zápasu 1:0. Jaké je nakonec vaše hodnocení?
"Turecko vyhrálo poslední MS, ME a samozřejmě i deaflympijský turnaj. Dopoledne jsme si udělali na hotelu pro jistotu klid a měli jen malé pohovory s hráči. Byl to silný tým, který nebyl od roku 2013 poražený. Přesto jsme mohli být my tím týmem, který Turky po pěti letech porazí. Zápas byl naprosto vyrovnaný již od prvních minut. Oběma mužstvům se dařily spíše protiútoky po ztrátách v postupné kombinace soupeře. Již srovnané obrany postupujícím časem nic nikomu nedovolily. Každopádně s narůstávajícím časem jsme si začali věřit víc a víc a pochopili, že se se soupeřem dá hrát. O přestávce jsem využil toho, abych hráčům důrazně domluvil a vyjasnil další taktiku, se kterou do druhého poločasu půjdeme. Jenže oba týmy zastihla obrana tzv. "v nedbalkách" a tak byly šance na obou stranách. Skóre 0:0 nám dlouho držel výtečný brankář Slováček, který se pak mimochodem stal nejlepším hráčem utkání. Soupeř měl většinou mírnou převahu, ale opravdu jen mírnou. Ke konci nám ubývaly síly, což se projevilo a gól padl po naší chybě, kdy jsme se nedorozuměli v obraně a Turci toho využili. Jejich hráč proměnil sólo a bylo hotovo. Sahali jsme se po šokujícím vítězství, což je velmi pozitivní."

Takže hráči nakonec sklidili ovace. 
"Ten výsledek byl vzhledem k soupeři opravdu dobrý. Stejně tak byl dobrý i herní výkon. Dostalo se nám uznání od fanoušků, od soupeře, od prezidenta ČSNS (Českého svazu neslyšících sportovců, pozn. autora) pana Pánského a od delegáta EDSO (Organizace neslyšících sportovců v Evropě, pozn. autora). V září máme baráž. Jdeme na Chorvatsko. Pokud na dnešní výkon navážeme, opravdu můžeme postoupit na ME. Sílu máme."   

A teď otázky, které fanoušky také zajímají. Jsou u Vás tréninky na futsal i fotbal něčím odlišné?
"Ano, je to dost jiné. Bohužel ale neslyšící hráči hrají hrozně málo, tak se toho moc natrénovat stejně nedá. Sice kombinují fotbal i s futsalem, ale ne zas tolik. Slyšící jedou všechno zvlášť a mají víc času na trénink. Zajímavostí je, že jeden náš hráč k fotbalu i futsalu přidává ještě hraní hokeje. Také reprezentace, ale většinou tohle kombinují spíš hráči schopní hrát na vícero postech."

Tréninky vašeho týmu jsou o kondici nebo víc o hře s míčem? 
"Tréninky jsou snaživé. Piluje se hlavně taktika samozřejmě. Když začíná trénink, mužstvo je rozděleno do nějakých skupin, které vybírám. Což znamená, že postupně děláme práci s technikou, zaměříme se na dlouhé kopy, probíráme taktiku. Tu samozřejmě nejvíc."

Jak probíhá výběr neslyšících do mužstva?
"Neslyšící se ztrátou sluchu pod 55 dB beru do týmu, nad 55 dB už brát nemůžu. Potřebuji ale mít v mužstvu i hráče, co zvládnou komunikovat s rozhodčím, někam volat, zařídit si věci. Různě. Řeknu Vám ale ještě jednu zajímavost. Trenér slyšící reprezentace "A" Karel Jarolím si některé hráče může od nás dokonce i vzít, ale naopak já slyšící nemůžu." 

V sobotu 26. května bylo finále Ligy mistrů mezi Realem Madrid a Liverpoolem. Komu jste přál a jak jste ten zápas viděl čistě z trenérského hlediska?
"Já Vám rád řeknu ještě jednu zajímavost, pak přejdu k této otázce. Neslyšící hrají fotbal srdcem. Když někam postoupí, nemají žádné prémie. Když se podíváte na hráče, co hrají Ligu mistrů, tak mají obrovské peníze už jen za to, že k zápasu nastoupí. Ronaldo nemusí kombinovat fotbal s tím, že bude dělat k tomu ještě zámečníka (směje se). U nás mají prémie v podstatě jen medailisté našich soutěží nebo medailisté na šampionátu. A teď k té otázce. Liverpool nepotvrdil svou pověst ofenzivní mašiny, která střílela góly jako na běžícím pásu. Do jisté míry to ale bylo způsobené také tím, že se Liverpoolu zranil Salah. Real měl dva góly darované od brankáře, ale myslím, že by vyhrál, protože Liverpool byl celkově zklamání obecně. Real má větší kvalitu na všech postech z mého pohledu. Gólmana Kariuse mi ale bylo líto, měli ho povzbudit spoluhráči a udělal to vlastně jen trenér Klopp. Když u mě udělá brankář chybu, tak musím okamžitě společně s hráči povzbuzovat."

Napadá Vás často během sledování přenosu něco, co byste chtěl do Vašeho týmu přenést?
"Ano, když se na nějaké zápasy dívám, tak se od nějakého týmu vždycky snažím něco vzít. Něco, co se mi vlastně líbí. Buď nějaký detaily v taktice týmu nebo sleduji jednotlivé hráče, jak hrají. Líbí se mi hlavně týmy, co hrají přímočarý rychlý fotbal. Pár přihrávek, zakončení."

Mluvíte hodně s hráči? Je to spíš individuálně nebo spíše kolektivně jako s celkem?
"Jestli víc individuálně nebo kolektivně? To spíš obojí nastejno. Když hráč udělá chybu, mluvím s ním samozřejmě hodně. Snažím se mu to vysvětlit, povzbudím. Není většinou dobré se na něj zlobit, začít řvát. Nalomí to psychiku. Všechno je to o psychologii a samozřejmě i o pedagogice. Hráč musí mít od trenéra také vysvětleno, jak se má v některých situacích chovat, jak se má chovat k lidem okolo. A kolektivně mluvíme s hráči třeba, když se po poločase sejdeme v kabině. Probíhá tam pokaždé diskuze, ve které si vysvětlíme, co děláme dobře a co špatně. Na turnajích, kde reprezentujeme, je při poledním klidu nebo večer porada a tam to také s hráči rozebíráme. Buď ústní formou bez videa nebo si pustíme video, kde máme rozbor chyb."

Co je nejdůležitější pro vás při běžném trénování? Na co nejvíc dbáte kromě taktiky? Trenér Karel Jarolím třeba hráče hodně váží a chce dodržovat životosprávu.
"Při trénování je důležité umět hlavně něco v individuální činnosti. Když přijde nový hráč, musí mi nejprve ukázat, co umí. Kopat volné kopy, penalty, rohové kopy aj. Stejně tak trénujeme kolektivně různá cvičení. Stejně je ale nejvíc důležité pilovat taktickou část. Co se týká životosprávy, u nás se na to dbá velmi málo, ale hráči jsou dospělí. Ví, co si smí a nesmí dovolit. Zatím jsem nenarazil na případ, kdy by někdo na sraz přišel ve špatném stavu. A ještě se vrátím k taktice. U slyšících hráčů je vidět, že se ofenzivní hráči, tedy křídla a útočníci, umějí vracet dozadu a plní si pokyny i v obraně. U nás je to jiné. Neslyšící mají tu tendenci stále útočit a málo se vracet. Není to tak, že chceme stále útočit, ale už to tak v nás je. Dozadu se vrací naši krajní záložníci nebo útočníci hodně málo. A navíc máme nevýhodu. Nemáme velký výběr hráčů do reprezentace jako pan Jarolím."

Zajímá mě ještě váš přístup jako trenéra k hráči, když něco tzv. odflákne a tak. Pamatuji si na kauzu Marek Matějovský vs. Martin Pulpit, kdy Matějovský na server "bez frází" napsal, že byl na něj hodně sprostý a že neumí jednat s hráči. Přístupy trenérů k hráčům jsou samozřejmě všelijaké. Co u Vás?
"Martina Pulpita samozřejmě trošku znám. Není to samozřejmě vhodný, ale myslím, že šlo o exces, který se u něj opakovat nebude. Každý trenér by měl s hráčem hodně komunikovat, ne mu dělat naschvály. A platí to samozřejmě i opačně. U nás neslyšících se nastaví prostě nějaká pravidla a ty každý respektuje. Pokud se hráči něco nelíbí, musí za mnou jako trenérem. Takhle to funguje. Lepší je si to vyříkat mezi čtyřma očima, než dělat věci, které by mohly mít fatální následky."

Trenére a máte v týmu nějakého pokladníka, který zaznamenává první gól v reprezentaci a další slavné milníky?
"Dříve se to používalo. Dnes už ne. Hráči si futsalem ani fotbalem nevydělávají. Museli by třeba za první gól v reprezentaci platit ze svých příjmů a to není ta správná cesta. Nechci hráče vydírat a připravovat je o peníze na živobytí."

Ještě se zeptám na jednu věc. Tou je rotace sestavy. Výměna hráčů v náročném programu. Názory na ni se různí. Podobný případ se tehdy stal loni na podzim, kdy si malinko postěžoval jeden hráč. Bylo to ve Slavii. Jak na to pohlížíte Vy?
"Někdy je dobré při únavě, zranění hráče a tak, hráče protočit. Když tým hraje tři soutěže jako právě Slavia, tak je tam hodně faktorů, co výběr sestavy ovlivňují. Navíc hráč nemusí být sám od sebe vhodně připravený k zápasu. Když není připravený, musí jít ze sestavy. Souhlasím, že souhra je důležitá. Pan Šilhavý je dobrý trenér a věděl, co má dělat. Je tu ale jedna věc. Trenér Slavie , teď už Jindřich Trpišovský, ty hráče vidí každý den, zná každý detail těla hráče a pozná, kdy je hráč pochroumaný a kdy je zdravý. U nás neslyšících jsou třeba srazy málokdy, zdravotní stav hráčů posoudí vždy sám hráč. Zeptám se ho a ten mi řekne, jak se cítí. Když se necítí dobře, musím hledat náhradu. Je občas těžké utvořit sestavu. Je to hodně práce u slyšících, stejně tak u nás. Pro trenéra neslyšících je to mravenčí práce."