PATRIK GEDEON: HROZÍ, ŽE LIGU BUDE HRÁT OPRAVDOVÝ DĚDA

foto: CZECH 4 SPORT

„Nechci to přivolat, ale může se stát, že ligu bude hrát děda,“ usmál se kapitán Dukly Patrik Gedeon. „Mám totiž dvacetiletého syna. Já už jsem v jeho věku tátou byl.“ Devětatřicetiletý záložník dostal od klubu z Julisky novou smlouvu do konce červa 2016. V rozhovoru pro náš server prozradil, co za jeho dlouhověkostí stojí a zavzpomínal na dobu, kterou strávil ve Slavii.

Vzpomenete si na svůj první ligový zápas?

Naprosto přesně, bylo to v létě 1998 za Blšany. Vyhráli jsme 3:1 v Teplicích. Bylo to první kolo, góly dali Bittengel, Šimák a Pergl. Bylo tam šestnáct tisíc diváků. Byl jsem tehdy dokonce muž kola, v novinách vyšel titulek: To je on – Gedeon.

Dukla vám prodloužila smlouvu, co vás stále do fotbalu žene?

Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že bych ještě mohl dostat hráčskou smlouvu. Věk nejde zastavit. Do zimní přípravy se mi už opravdu nechtělo, říkal jsem si, jestli má člověk ve čtyřiceti sílu to vydržet. Ale jsem zdravý, chci hrát. Uvidím, jestli se pak vrátím domů na sever, třeba do Mostu, do Chomutova, do nějaké nižší soutěže.

Jak se dá dosáhnout takové fotbalové dlouhověkosti?
Dlouho jsem marodil, skoro tři roky jsem nehrál fotbal, tak to teď ještě doháním. Musím se hlídat, mám i upravený režim, třeba někdy vynechávám druhý trénink. Ale já jsem na sebe dával pozor vždycky. Ale na rekord těch čtyřicet dva let, co hrál někdo ligu, na to už se necítím.To bych si spíš raději dodělal trenérskou licenci.

Někdo dost s věkem přibere, vy jste zůstal stejný. Jak to?

Nás pravidelně trenéři váží, dostáváme pokuty. Raději dám peníze dětem, než to dávat za kila do kasy. Vděčím hodně trenéru Csaplárovi, ten mne hned zkraje utnul. Nařídil mi, ať shodím na sedmdesát dva kilo. Od té doby to nepřetržitě držím.

Ti nejmladší spoluhráči vám vykají?

Říkají mi dědku. Ze začátku to byl nezvyk, ale co s tím nadělám. Naštěstí nejsem dědek doopravdy, i když mám dvacetiletého syna. To může přijít. V jeho věku jsem syna už měl. Hrozí, že opravdový děda bude hrát ligu.

Hodně jste toho zažil ve Slavii s trenérem Beránkem, stihli jste se pozdravit při vzájemném zápase?

Povídali jsme si o rodinách. Přeju mu, aby se mu dařilo. Jeho tehdejší konec ve Slavii přišel hodně nevhod, nejenom pro něj, ale i pro mne. Vrátil se tam, kam patří. Věřím, že Slavie bude hrát o to páté místo, o kterém mluvili. Já jsem tam prožil krásná léta, byli jsme čtyřikrát druzí. Dobou trvání angažmá už jsem déle na Dukle, nechci zase říkat, že jsem slávista. Taky tam byly i hořké chvíle. Ale zápasy jsou to pro mne vždycky zvláštní.

Vybaví se vám něco z tehdejších pohárových zápasů v Evropě?

Hodně vyprávím klukům o zápasech s Celtou Vigo. Tam jsem dostali přes čumák, nepůjčili nám míč. Doma jsme ale po dvaceti minutách vedli 2:0, já už jsem nehrál, ale kluci to tehdy odmakali. Byla to škoda, šance jsme ještě měli to dotáhnout do penalt.

Na Michala Švece si pamatujete?

Díky mně svým způsobem dostal v lize šanci! Začal hrát, když jsem si já zranil koleno, trenér si ho vytáhl z dorostu. Letěli jsme na Levski Sofia na odvetu, tam odehrál celý zápas a byl nejlepší na hřišti. Jestli se vrátí, bude to pro Slavii velká posila. Jak lidsky i sportovně to je výborný kluk, fandím mu.