Michal Škoda: Slavia se bála o výsledek, škoda, že jsem svoji šanci nedal

Na fotbale se někdy dějí věci, které kdyby si snad nevymyslel ani společensky unavený scénárista populárních TV seriálů. V 67. minutě zápasu mezi Slavií a Českými Budějovicemi se na hřišti sešli dva bratři. Milan a Michal Škodové. V závěru utkání si do nejisté obrany Slavie zaběhl mladší bratr a hlavou těsně minul pravou tyč Berkovcovy branky. Fanoušci domácích si ani nestačili srovnat nervy, když na druhé straně jeho sourozenec utekl obraně a podruhé zavěsil. Rozhovorů se slávistickým forwardem je hodně, proto vám nabízíme pozápasové odpovědi jeho bratra.

 

Mrzí vás neproměněná šance ze závěru utkání?

Hodně mě to mrzí, protože vzápětí dal brácha na dva nula a bylo po zápase. Škoda, že to tam nespadlo. Myslím si, že by to Berkovec určitě neměl, ale bohužel jsem to netrefil.

Bavili jste se s bratrem už před zápasem?

Něco málo jo. Každý jsme se ale soustředili na svůj výkon. Já jsem naskočil až v průběhu zápasu, což mne mrzelo. Ale aspoň že tak.

Milan říkal, že nechtěl, abyste nastoupil. Co na to říkáte?

Já jsem taky nechtěl, aby nastoupil.(smích) Ale je to s Davidem Lafatou nejlepší střelec ligy, takže u něj to bylo jasné, že nastoupí. Proti nám formu jenom potvrdil, dal dvě branky.

Vy jste ale úplně bez šancí nebyli, co scházelo k vyrovnání?

Slavia měla šance za stavu jedna nula, ale ve druhé půli se báli o výsledek a zalezli, my jsme jakoby hráli a měli jsme jednu, dvě šance, ty jsme ale nedali.

Stihli jste si s Milanem už něco říct po zápase?

Já jsem mu gratuloval ke dvěma gólům a k vítězství. On mi jen odpověděl, že je vyřízený, asi to pro něj bylo vyčerpávající.

Ztrácíte devět bodů, věříte ještě v záchranu?

Už je to jenom teoretická naděje. Hrajeme ještě doma se Spartou, která bude hrát o titul, takže si myslím, že se s tím budeme muset asi už smířit.

Jaké to je hrát, když dostanete vlastně hned po výkopu gól?

Hraje se to těžko a my to víme. Je to za sezonu už šestý, sedmý zápas, kdy jsme do páté minuty dostali první gól. Děje se to skoro každý zápas, nevím, co k tomu říct.

 Není to únavné každý týden se chystat na zápas, který dobře rozehrajete a pak ho ztratíte?

Je to strašný. Pořád se na to připravujeme, pořád si říkáme chyby, snažíme se z nich poučit, ale evidentně se nám to nedaří, a proto to taky tak vypadá