Michal Sadílek: Další cíl je áčko Eidhovenu

foto: Ondřej Zlámal

Jak jste si galavečer na Žofíně užil?

Bylo to velice příjemné, jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. Měl jsem docela náročný týden v Německu, kde jsme měli herní soustředění. Jsem rád, že jsem se mohl setkat s tak velkými osobnostmi českého fotbalu. To se nestává každý den.

Potkal jste se i s trenérem Jarolímem?

To ne. Ale je dobře, že se trenér reprezentace zúčastňuje i takového večera jako je Grassroots.

Takové ocenění nutně vyvolává velké naděje. Čeho byste chtěl v nejbližší době dosáhnout?

Můj nejbližší cíl je se teď postupně probojovat do týmu juniorky, který hraje druhou holandskou ligu, kde jsem už dvakrát nastoupil do zápasu a absolvoval jsem s nimi celou letní přípravu. V téhle sezoně bych rád dál pravidelně nastupoval za kategorii U19 a odehrál toho co nejvíc v UEFA Youth League a podílet se na úspěchu týmu. V hlavě už mám i čas, kdybych chtěl nastoupit za áčko, ale to je ještě dlouhá cesta, člověk musí mít i trochu štěstí, aby se mu vyhýbala zranění. To si nechám pro sebe.

Jak se vám v UEFA Youth League dařilo?

Měli jsme stejnou skupinu jako má A-tým, ve skupině Atlético, Bayern a Rostov. Po čtyřech zápasech jsme měli skóre 10:0, prohráli jsme až pátý zápas u nich na Atléticu 0:2. Celkové skóre jsme měli myslím 15:2, což byl velký úspěch, postoupili jsme z prvního místa rovnou do čtvrtfinále. Super zážitek.

Sledoval jste i výkony Sparty v této soutěži?

Určitě, mám tam kamarády i z reprezentace, držel jsem jim palce, bohužel to nedopadlo. Mohli jsme se třeba potkat.

Co byste chtěl ještě zlepšit, v čem vidíte své rezervy?

V Eidhovenu máme každé tři měsíce povídání s trenérem, kde se probírá to, jak se máme zdokonalovat a jaké máme nedostatky. Tím mým je slabší noha, kterou bych chtěl zlepšit tak, aby byla aspoň tak dobrá jako levá. Potom jsou to už detaily, třeba orientace v prostoru.

Za co vás naopak nejvíc trenéři chválí?

Za moji energii, že když jsem na hřišti, že dokážu strhnout celý tým, málokdy se nám stane, že prohrajeme.

Proto jste získal přezdívku Vysavač? Kdo ji vymyslel?

Trenéři, asi to bylo podle jednoho hráče z áčka, který ji má taky. Asi proto, jak lítám po hřišti a sbírám míče. Takový čistič. Moc se mi to nelíbí. Taky mi říkají „ten malý“. Taky jsem tam kamarád s jedním italským útočníkem, který měří 196 cm. Takže nám říkají malý a velký. Na hřišti mi říkají Sada, bez háčku.

Jste v Eidhovenu v U19 nejmladší hráč?

Jsem, mohou tam hrát ještě hráči 98 a v Youth League i ročníku 97. Ale moc z mého ročníku jich tam opravdu není. Já jsem zvyklý hrát proti starším hráčům, stejně jako v české reprezentaci.

Je výška tím hlavním limitem?

Ani ne, jsem na oko malý, ale mám dobrou dynamiku, dokážu vyhrát souboje i s hráči, co jsou o deset centimetrů vyšší. O to víc mne to vždy potěší.

Co bylo na odchodu do Eidhovenu nejtěžší?

Tak musel jsem se osamostatnit od rodiny, rodiče mám tady, na jihu Moravy. Takže v Holandsku žiji v místní rodině, musel jsem naučit jazyk a naučit i holandské fotbalové styly.