Lucie Voňková: Je to obrovská pocta!

foto: Ondřej Zlámal

Útočnice USV Jena Lucie Voňková si začátek jara zpříjemnila řadou jedinečných zážitků - vstřelila vítěznou branku svému bývalému týmu a vydala se do Prahy převzít cenu pro nejlepší fotbalistku roku 2016. Prestižní cenu získala před Kateřinou Svitkovou ze Slavie a Lucií Martínkovou ze Sparty.

Jaký to byl zážitek převzít cenu v takovém slavnostním prostředí?

Byl to pro mne mimořádný večer, byla jsem poprvé nominovaná a hned jsem anketu vyhrála, je to opravdu velká čest! Už jenom to, že jsem tady mohla být a vidět cšechna ta velká jména českého fotbalu kolem sebe, jsem opravdu šťastná. Jsem plná pocitů a děkuju svým spoluhráčkám v týmu, bez nich bych tuto cenu nevyhrála.

Byla jste před příchodem na pódium hodně nervózní? Je to těžší než jít třeba na penaltu?

Dlouho jsem na to nemyslela, až po zápase s Dusiburgem mi trenérka říkala, že teď jedu domů, že mám to vyhlášení. Ptala se mne, jestli jsem to vyhrála. Odpověděla jsem, že nevím. A ona na to, co budu říkat, když to vyhraju. Nervozita tam samozřejmě byla už všech. Asi jen ne u Petra Čecha, ten to vyhrál poněkolikáté. Snad jsem to zvládla a uvidíme se třeba i příští rok.

Je dobře, že se anketa nejlepší fotbalistka stala součástí právě tohoto večera?

Konečně se ženský fotbal trochu propaguje! Byl to velice důstojný večer a byla čest tu být. Pro mne je i velkou ctí, že jsem se stala ambasadorkou nové Hráčské fotbalové unie, kde i oni se snaží propagovat ženský fotbal. Věřím, že i to pomůže ženskému fotbalu.

Máte možnost srovnání z Německa, je propast mezi českým ženským fotbalem pořád tak velká, nebo jsme už udělali nějaký krok dopředu?

Je to pořád velký rozdíl, i když nehraju za úplný top tým, tak proti těm top týmům hraju. Ale třeba Slavie se zvedla, mají úspěchy v Lize mistryň. Bohužel ale nemají tu herní praxi, která nám chybí v reprezentaci. Hráčky to vědí, trenéři to vědí. Kdyby takových osm hráček nebo třeba jenom pět odešlo do ciziny, tak bychom se dostali na úroveň jako je Belgie, Švýcarsko nebo Holandsko.

Poslední zápas jste dala branku svému bývalému týmu, oslavila jste ho?

Já moc góly neslavím, spíš vnitřně pro sebe, ale tenhle gól byl opravdu speciální. V Duisburgu se mi dva roky vůbec nedařilo, přišla jsem do Jeny, kde se mi začlo dařit, začala jsem střílet góly. Navíc jsme na sestup a přitom hrajeme Ligu mistryň, proto ta výhra byla důležitá. Jsem za to šťastná, že se mi ten gól podařilo vstřelit. Slavila jsem vnitřně, ale asi bylo znát, že mi to těší.

Přijedete se podívat na UEFA EURO Under-19, které se bude hrát u nás?

Uvidím, kolik budu mít času, ale alespoň na finále určitě dorazím!