LIGOVÝ ZÁPISNÍK KARLA KREJČÍHO II

V tomto ligovém kole jsem viděl hned čtyři utkání. V pátek jihomoravské derby, v sobotu samozřejmě šlágr na Letné a v neděli nejprve podještědský souboj a na závěr zápas ve vršovickém Ďolíčku. V ligovém zápisníku se ale zaměřím na zápas Sparty s Plzní, kterým jsem tentokrát komentoval s Luďkem Zelenkou ze studia Česká televize, které bylo přímo na stadionu.

 

Nejprve bych chtěl vyzvednout vynikající atmosféru, o níž se postaraly oba fanouškovské tábory. Zápas před takovou kulisou má hned jiné grády a právem byl označován jako vrchol ligy. Na trávníku byla v prvním poločase aktivnější Sparta, jenže nevstřelila branku. Přitom takové zápasy často bývají o prvním gólu. Láďa Krejčí nedal, hosty podržel výtečný Matúš Kozáčik. V těchto okamžicích se lámal chleba, Plzeň to přežila a následně ji pomohl šťastný gól po tečované střele Jana Holendy. Poté již Západočeši předváděli svou typickou hru, Spartu pouštěli jen do standardních situací, ale ty spolehlivě likvidoval brankář nebo magnet v podobě Romana Hubníka.

 

Osobně jsem čekal, že se Sparta pokusí o nějaký signál, více zariskovat, překvapit soupeře. V první půli měla její hra slušné parametry, po přestávce mě ale trochu zklamala. Snažila se prosadit spíše individuálně. Tentokrát ji ve srovnání s Plzní nefungovala příliš dobře ani defenziva, což potvrdila především první branka, kdy se Holenda zbavil Mario Holka. Jen se zeptejte Davida Lafaty, jak těžko se mu v sobotu prosazovalo. Ten by mohl o soubojích s plzeňskými stopery vyprávět. Plzeň prostě byla lepších v obou vápnech, tedy místech, kde se dnes rozhodují zápasy.

 

Právě výkon stoperské dvojice Hubník – Procházka byl hodně výrazný. Po zápase se mluvilo především o prvně jmenovaném, pro mě však jeho výkon až takovým překvapením nebyl. Viděl jsem Plzeň prakticky v každém kole a formu si drží celé jaro, což rozhodně není jen můj názor. V zimě se dokázal prosadit v tvrdé konkurenci a drží se. Samozřejmě jsme jeho výkony zaregistrovali i v reprezentaci a neměl by chybět v širším kádru pro kvalifikační zápas na Islandu.

 

Zmíním ještě jedno jméno. David Limberský. Celý zápas se na něj pískalo a nadávalo. Neměl to lehké. Osobně jsem ho zažil na lavičce ve třech takových utkáních a tentokrát to ustál asi nejlépe, hrál dobře.

O titulu je rozhodnuto, podle mě to bude definitivní již v příštím kole, kdy Viktoria hraje doma s Jihlavou Takovou šanci si již nenechá ujít. Já se opět zaměřím na stadiony, kde se pohybuje nejvíce reprezentantů. A opět se s vámi na těchto stránkách podělím o několik postřehů.

Přeji všem úspěšný týden.