Jakub Diviš po hostování v CSKA Sofia: Byla to cenná a jedinečná zkušenost

foto: Ondřej Zlámal

„Fanoušci mi připravili choreo a dojemnou rozlučku, budu na to vzpomínat jen v dobrém,“ říká o svém působení v nejslavnějším bulharském klubu. Ten se na jaře potýkal s finančními problémy, přišel o licenci a od podzimu bude hrát ve třetí lize. Jakub Diviš je zpátky v Mladé Boleslavi, ale rozhodně ničeho nelituje a má na co vzpomínat.

Při našem posledním rozhovoru jste říkal, že se finanční situace v CSKA stabilizovala, co se pak stalo?

Začátek byl v naprosté pohodě, přivítali mne, měl jsem na úvod sezení s trenérem Mladenovem, který měl i svůj podíl v klubu. Dokud tam byl, tak klub šlapal, byli jsme první a měli jsme sedm bodů náskok na Ludogorec, což nikdo před sezonou od nově sestaveného týmu nečekal. Po podzimu jsme skončili první, měli jsme tři body náskok. Odjeli jsme do Turecka na čtyřicet jedna dní, sehráli jsme se, kádr zůstal pohromadě, odešel jen Sergiu Bus do Sheffieldu Wednesday.

Pak ale přišlo první jarní kolo…

Nezvládli jsme derby s Lokomotivem a prohráli nula dva a začal z toho být stres, pak jsme nezvládli ani další dvě kola a to už byl pro CSKA velký problém, takovou negativní sérii klub nezažil. Trenér se rozhodl rezignovat. Vzápětí na to majitel klubu prodal jinému podnikateli majoritní podíl akcíí. Což asi přímo s výsledky nesouviselo. Od té doby to šlo s klubem dolů. Přestaly chodit peníze, jednu chvíli jsme ani v šatnách neměli proud. Přišel jako trenér bývalý hráč, který do té doby trénoval šestnáctileté kluky. Deset kol jsme nedali gól.

Takovou situaci většinou odnesou cizinci, vy jste pořád nastupoval?

Ne, nový majitel chtěl, aby hráli bulharští hráči. Aby toho nebylo málo, tak já jsem měl z posledního zápasu otřes mozku, dostal jsem od útočníka kolenem na spánek, zápas jsem dochytal, ale moc si toho nepamatuju. To vlastně přispělo k tomu, že jsem chytat přestal.

Pomohla pak další změna trenéra?

Přišel Luboslav Penev, respektovaný trenér od národního týmu. Dokázal klub zase nastartovat, jak to šlo rychle dolů, tak to šlo zase rychle nahoru.  První dva zápasy ještě nebyly výsledky, pak jsme ale porazili Litex Loveč, to jsem už v brance byl. Nakonec jsme skončili pátí. Ale bylo jasné, že licenci na evropské poháry nedostaneme, takže už na tom zase tolik nezáleželo.

Jak to celé nesli fanoušci?

Už po sedmém zápase, kdy jsme nedali gól, fanoušci přišli při děkovačce až k nám a donutili kluky, aby si sundali dresy, že nejsou hodni toho, aby měli dres CSKA. K žádnému násilí ale nedošlo. Je to tam trochu divočejší než u nás. A to je asi v Levski ještě o něco horší. Tam chodí sto ultras fanoušků na každý trénink a sledují, jestli něco neflákáte.

Jak to nakonec dopadlo s klubem?

Bylo několik scénářů, jeden z nich chtěl spojit klub s Litexem pod nějakým strašidelným jménem, to ale nebylo pro nikoho akceptovatelné. Pro fanoušky už vůbec ne, protože klub by přišel o slavnou historii. Navíc to nešlo ani podle pravidel asociace. Druhý scénář byl takový, že půjde do třetí ligy s jiným názvem, aby se zbavil klub dluhů. To by ale znamenalo taky další problémy, nakonec to vypadá tak, že CSKA začne ve třetí lize se svým názvem. Nový majitel slíbil, že dluhy postupně uhradí, ale musí zachovat historický název.

Je to jako by u nás šla do třetí ligy Slavia nebo Sparta?

To je asi ještě horší, protože tam CSKA fandí sedmdesát procent fanoušků. Není to tak rozdělené jako u nás. Bylo na nás pořád plno i na přátelácích. Lidé se s námi všude fotili. Je to tam velký fenomén. Řada hráčů využila možnost odejít, kapitán Iliev je už starší, ten řekl, že v klubu zůstane. Hrát za CSKA je prostě srdeční záležitost.

Zažil jste hodně bouřlivou atmosféru na zápasech, co se vám nejvíc vybaví?

To by se dalo vyprávět hodně dlouho. Když CSKA vstřelí branku, pět minut se nehraje, uklízí se pyrotechnika a petardy. Proto se na konci nastavuje i devět minut. Při derby trefili našeho trenéra sněhovou koulí, byl snad minutu v bezvědomí, dali mu čuchnout čpavku, probral se a hrálo se dál. Při jednou zápase stojím na vápně a koukám, zleva zelená rachejtle, zprava červená. Otočím se a vidím fanoušky soupeře, jak to po mně vystřelují. Pátý rozhodčí na to koukal, ale hrálo se dál. To jsou opravdu jedinečné zážitky.

Připravili vám fanoušci rozlučku?

Choreo a skandovali moje jméno, za to jim musím ještě jednou poděkovat.

Nelitujete celého toho dobrodružství?

Určitě ne. S českou ligou se to nedá srovnávat, stadiony i zázemí je u nás mnohem lepší, ale atmosféra zápasů je tam úplně jiná, každý zápas je jako u nás derby. Sedm tisíc fanoušků kotel, pět tisíc s námi jezdilo na venkovní zápasy. Užíval jsem si každý zápas, těšil jsem se na vítězná kolečka po zápase. Naučil jsem se hrát pod obrovským tlakem, kdy remíza je jako prohra, musí se každý zápas nekompromisně vyhrát. Vyhrát třikrát a jednou remizovat? To je všechno pak špatně. Nelituju ničeho, jsem rád, že jsem si dokázal, že pod tak velkým tlakem umím hrát. Mohl jsem si to vyzkoušet. Fotbalově mne to posunulo určitě dál.

Co nová sezona?

Já jsem se vrátil do Mladé Boleslavi, v CSKA mi skončilo hostování. Bohužel jsem se na začátku přípravy zranil a bylo potřeba to doléčit. Přišel jsem o herní soustředění, ale doufám, že se brzy dám úplně dohromady a přesvědčím trenéry, že si zasloužím být na hřišti. Jsem připravený pro to udělat maximum.