Aktuality
| autor: Martin Michalec

Freddy Adu – příběh fotbalového poutníka, který nenaplnil očekávání

GettyImages-88823875.jpg foto: The18news

Poměrně dávno před Pulišičem, nebo McKenniem se v USA, zemi, v níž frčí spíše baseball nebo americký fotbal, vylíhl fotbalista, který měl úplně změnit pohled Američanů na fotbal klasický, nebo jak by řekli oni, na soccer. Měl z něho být Pelé Severní Ameriky. Očekávání však nenaplnil. Zde je jeho příběh.

Fredua Koranteng Adu, známý spíše jako Freddy Adu, se narodil a své první fotbalové krůčky udělal v Ghaně. V jeho 8 letech se však jeho rodina, poté, co uspěla v loterii o zelenou kartu, přestěhovala do Spojených států, jejichž občanství následně Adu získal. Již o 4 roky později jeho rodiče odmítli nabídku Interu Milán, jenž mladého fotbalistu lákal do své akademie. Freddy tedy zůstal v USA, kde se v pouhých 14 letech stal jedničkou draftu, když podepsal smlouvu s DC United, čímž se mimochodem stal nejmladším profi sportovcem v historii země a zároveň i nejlépe placeným hráčem zdejší nejvyšší fotbalové soutěže MLS (Major League Soccer).

Bylo mu stále teprve 14 let, když podepsal kontrakt s Nike v hodnotě 1 milionu dolarů a také si zahrál v reklamě se samotným Pelém, čímž logicky dostal cejch jeho následovníka. Ovšem Freddy nezůstával pouhým klukem z plakátu, dařilo se mu i na hřišti. Ve své první sezóně odehrál tento ofenzivní záložník 30 zápasů, vstřelil 5 branek a na 4 nahrál, přičemž první gól dal pouhý měsíc po svém debutu a stal se díky němu samozřejmě nejmladším střelcem v historii soutěže. A k individuálním úspěchům přidal i jeden týmový: s DC United totiž získal titul.

Po startu jako z jiné galaxie přišel první menší zádrhel, to když v roce 2005, ve své druhé sezóně mezi profíky, Freddy veřejně ventiloval nespokojenost se svým herním vytížením. Tehdy tvrdil, že kdyby hrál víc, mohl být nominován do národního týmu USA na MS v Německu o rok později. Tady je třeba říci, že hovoříme o reprezentačním A týmu, nikoliv o mládežnických kategoriích, do nichž bychom si ho v jeho 15 letech spíše zařadili! Přesto si však připsal úctyhodných 7 branek.

Rok 2006 byl pro 16letého mladíka vskutku turbulentní. Poprvé se totiž vydal na zkušenou do fotbalové Evropy, a to rovnou do akademie slavného Manchesteru United, kam si ho vyhlédl sám Sir Alex Ferguson. Nejednalo se však o přestup ale pouze o dvoutýdenní zkoušku, zahrnující hlavně tréninky. Freddy totiž nezískal pracovní povolení, takže nemohl odehrát žádný soutěžní zápas a vrátil se zpět do Států. Ferguson o něm každopádně prohlásil, že si vedl velmi dobře a že ho klub bude i nadále sledovat.

V tom samém roce si obounohý středopolař odbyl také debut v národním týmu (samozřejmě jako nejmladší v historii) a i díky 6 vstřeleným gólům byl vybrán do MLS All-Star týmu. Přesto všechno s ním v klubu rostla nespokojenost kvůli tomu, že se prý přestal po fotbalové stránce rozvíjet a když k tomu přibyly i spory s trenérem Peterem Nowakem, Adu v roce 2007 odešel v rámci soutěže do Realu Salt Lake.

V novém působišti odehrál 11 zápasů, v nichž jednou rozvlnil síť ale i díky výborným výkonům v americké reprezentaci U20, kde byl kapitánem, ho za 2 miliony dolarů koupila Benfica Lisabon a vypadalo to, že se 170 centimetrů vysokému záložníkovi v jeho 18 letech konečně opravdu rozjíždí kariéra.

V Portugalsku dal 170 centimetrů vysoký hráč v 17 startech 4 góly, což se dá hodnotit jako slušný vstup do nového angažmá, ale jinak to pro Freddyho žádná idylka nebyla. Nejprve se v klubu během prvních 6 měsíců od jeho příchodu vystřídali 3 trenéři a následně byl odeslán na sérii hostování, během nichž prošel Monakem, portugalským Belenenses, řeckým Aris Thessaloniki a nakonec Caykurem Rizespor, působícím ve druhé turecké lize. Paradoxně právě v době svého angažmá v Rizesporu v roce 2011 si po delší době znovu vysloužil nominaci do reprezentace. Ovšem to bylo také naposledy, co na sebe dres s hvězdami a pruhy navlékl. „Reinkarnace Pelého“ tak v národním týmu odehrála poslední zápas ve svých 21 letech. Celkem v něm odehrál 17 zápasů a dal 2 góly.

Freddy se pokusil restartovat svou kariéru návratem domů, konkrétně do Philadelphie Union, v níž pobyl 2 roky s bilancí 41 zápasů a 10 branek a pomohl týmu poprvé v historii do Playoff. Tehdy v rozhovoru pro ESPN řekl, že by v 25 letech (tedy za 3 roky) chtěl hrát ve Španělsku či Anglii, takže bylo jasné, že stále věří, že se mu podaří přeci jen prorazit.

Ve Philadelphii skončil v roce 2013. Poté, co byl odvolán trenér Peter Nowak, vypukly mezi jeho nástupcem, dosavadním asistentem, Johnem Hackworthem a Aduem spory. Ty se týkaly třeba pozice, na níž by měl fotbalista hrát. Adu si tehdy postěžoval, že mu před jeho příchodem bylo slíbeno místo ve středu pole, odkud by řídil hru, ale nakonec skončil na kraji zálohy. Vedení klubu navíc hráče informovalo, že pokud nepřijme snížení svého platu o 75 %, nebude moci v klubu nadále pokračovat.  „Vůbec jsem nepředváděl takové výkony, jaké se od hráče s takovým platem očekávají. Navíc ke mně vzhlíželi mladíci z klubu, ale já jim nešel dobrým příkladem, a to jak na hřišti, tak mimo něj. Když se ohlédnu zpátky, tak na Hackwortha za to, že mě v týmu nechtěl ani nemohu být naštvaný,“ komentoval tuto etapu své kariéry Adu.

Další pokus o nový začátek přišel v brazilském klubu EC Bahia, v němž začínal třeba slavný Dani Alves, ovšem odehrál zde pouhé 4 zápasy a začalo období zkoušek v evropských klubech (Blackpool, Stabaek, AZ Alkmaar), ale smlouvu si vysloužil pouze v srbské Jagodině, v níž byl pouhých 6 měsíců a odehrál jeden jediný zápas.

Následovaly nepovedené testy v Kuipion Palloseura ve Finsku a pak přišel opět návrat do Států, konkrétně do Tampa Bay Rowdies, působící ve druhé lize. Zde sice Freddy vydržel, na své poměry, nadstandardních 18 měsíců, ale za tu dobu nastoupil do pouhých 13 zápasů, aniž by skóroval.

Po dalších zkouškách v Portlandu Timbers a polském klubu Sandecja Nowy Sacz se přesunul do Las Vegas Lights, odkud byl v roce 2018 po 15 utkáních vyhozen a následující 2 roky se živil jako mládežnický kouč v Marylandu.

„Ten čas hrozně letí,“ řekl v roce 2018 v rozhovoru pro Washington Post, který byl pořízen na RFK Stadium, kde začal v dresu DC United nastupovat mezi profíky. „Bylo mi 14, když jsem sem přišel. Teď je mi 28. Až nyní chápu to, jak mi tehdy lidé kladli na duši, ať své úspěchy neberu jako samozřejmost a že čas rychle plyne. ‚Rychle plyne? Vždyť je mi teprve 15 let, mám spoustu času,‘ odpovídal jsem jim tehdy. A pak zavřeš oči, probudíš se a uvědomíš si, že měli pravdu.“

Zatím poslední Freddyho pokus o restart přišel v říjnu 2020 v Österlen FF, klubu hrajícím třetí švédskou ligu na stadionu pro 1.000 lidí, kde však o pouhé 3 měsíce později skončil a je tak nyní ve svých 32 letech bez angažmá. „Dříme v něm velký talent, ale mentální a fyzické schopnosti mu schází,“ vyjádřil se k jeho konci v klubu ředitel Österlenu.

Jak je tedy možné, že Adu, talent z jiné galaxie a nástupce legendárního Pelého dopadl tak jak dopadl? Třeba web Philadelphia Inquirer poukazuje na to, že v USA v době Aduova nástupu do velkého fotbalu neexistoval takový systém mládežnických akademií, jaký tam je dnes. On tudíž neměl možnost měřit se alespoň po nějaký čas s fotbalisty v jeho věku, ani být veden a vychováván trenéry, kteří se specializují na rozvoj mladých hráčů. Portál zmiňuje také nezdravě přehnaný zájem médií a srovnávání s Pelém, včetně společného účinkování v reklamě. Sám Adu nyní přičítá svůj neúspěch na vrub tomu, že na sobě jako mladý dostatečně nepracoval. „Kdybych měl šanci začít od začátku, makal bych každý den. Bohužel jsem se tehdy uspokojil a to mi, podle mě, značně ublížilo.“

Aduovo jméno dnes v americkém „socceru“ stále rezonuje, ale převážně jako odstrašující příklad. Kdykoliv se na scéně objeví nějaký velice talentovaný mladík, vyvstává otázka, zda se dokáže prosadit, či z něj bude jen další Freddy Adu. Fotbal ve Spojených státech si každopádně z „případu Adu“ vzal ponaučení. Američané nyní vědí, že pro 14letého mladíka není prospěšné, když se o něm hovoří jako o jakémsi spasiteli fotbalu, což učinil v roce 2004 třeba Phil Knight, zakladatel firmy Nike: „Freddy může pro fotbal znamenat víc, než co kdy znamenali pro své sporty LeBron James, Tiger Woods nebo Michael Jordan. Má potenciál dostat fotbal poprvé pořádně do povědomí veřejnosti. K tomu je, dle mého názoru, třeba superhrdina a on se jím zřejmě může stát. Nyní je na něj vyvíjen velký tlak, ale on má potenciál to dokázat.“

Dnes s absolutní jistotou víme, že Freddy Adu onen potenciál ani zdaleka nenaplnil, ale zkušenosti spojené s jeho vývojem rozhodně mohly přispět ke změně přístupu k mladým hráčům, a tudíž i k tomu, že Spojené státy nyní disponují fotbalisty, jakou jsou Christian Pulišič nebo Sergino Dest, kteří očekávání do nich vložená nejen naplňují ale možná i převyšují.