Fotbalem k přátelství: Účast bych doporučil každému, říká vítěz turnaje Roman Horák

foto: FOOTBALL FOR FRIENDSHIP

Letošní ročník sociálního programu FOOTBALL FOR FRIENDSHIP (Fotbalem k přátelství) vyvrcholil v minulém týdnu v ruském Petrohradu – dějišti finále Konfederačního poháru – a pražská Sparta na něj jako českého zástupce vyslala hráče svého týmu U12 Romana Horáka. „Každému bych doporučil, aby se turnaje zúčastnil, je to velký zážitek,“ říká mladý fotbalista.

Na akci, která byla zakončena turnajem a návštěvou zmiňovaného finálového zápasu, se tentokrát sjelo 64 dětí ze čtyř kontinentů. Roman Horák dovedl jako kapitán svůj tým k celkovému vítězství a během závěrečného ceremoniálu byl vyhlášen i nejlepším nahrávačem turnaje.

Strávil jsi tu několik dní, co jste během nich všechno zvládli?
„První tři dny jsme trénovali a seznamovali se, protože jsme všichni z různých zemí. Potom jsme měli workshopy, hodně jsme se bavili o tom, k čemu je přátelství, mír a tak. V sobotu jsme měli turnaj, kvůli kterému jsme přijeli. Našemu týmu se hodně dařilo, vyhráli jsme ve finále 4:3, ale bylo to hodně těžké.“

Co je na tom všem nejlepší?
„Je skvělé se potkat s jinými hráči. Jsou z různých zemí a člověk se třeba naučí něco, co by se doma nenaučil.“

Je těžké hrát s fotbalisty z jiných zemí? Jak jste se spolu domlouvali?
„Někteří neuměli moc dobře anglicky, třeba kámoš na pokoji byl z Alžírska a jazyk moc neuměl. Ale jinak většina umí dobře a vždycky jsme se nějak domluvili.“

Jak se stalo, že jsi ze Sparty odjel na turnaj zrovna ty?
„Organizátoři z Ruska si vybrali Spartu a na Spartě si pak pan trenér vybral mě. Že se mi teď zrovna daří a ať nás jedu reprezentovat.“

V oranžovém týmu jsi byl kapitánem, jak se tahle pozice vybírala?
„Vybral si to náš pan trenér. Proč mě, to vůbec nevím, asi se mu líbilo, jak jsem se prezentoval a jak jsem hrál.“

Na konci turnaje jsi přebíral pohár od Aleksandra Keržakova, to byl asi velký zážitek?
„To byl, i proto, že já osobně jsem už dlouho nic nevyhrál. Bylo to nádherné a potom ještě přišlo ocenění za nejvíc asistencí. Hrozně se mi líbil aplaus, všichni z mého týmu začali skandovat, bylo to super.“

Během závěrečného ceremoniálu jsi musel mluvit anglicky před celou halou, nebyl jsi nervózní?
„To jsem teda byl. Bušilo mi srdce, nevěděl jsem, co mám říkat.“

Až se bude příští rok vybírat další zástupce, asi bys mu účast na turnaji doporučil, že?
„Určitě bych to doporučil, je to velký zážitek. A kdyby se mu nechtělo hrát, může jet i jako reportér. To, co tady dělají a co si vyzkouší, to je neskutečné.“