Vyhledávání
| autor: Ondřej Zlámal

Adauto: Na Slavii vzpomínám hrozně rád

P1400664.JPG foto: Ondřej Zlámal
Mluví plynulou češtinou, do které mu občas proskočí slovenské slovíčko. A je na něm vidět, že vzpomíná rád, vybavuje si detaily skoro každého zápasu, vyjmenovává jména a vlastnosti spoluhráčů. Evandro Adauto da Silva po letech navštívil Prahu, tentokrát v roli hráčského agenta. Zdrží se tu týden. Při pohledu na stadion v Edenu nevěřil svým očím. „Těším se, až se podívám dovnitř, je to krása,“ pochvaluje si velkou změnu. V rozhovoru se pak vrací do let, kdy působil ve Slavii.

 

Vzpomenete si na to, když jste přijel do Prahy poprvé?

Ano, bylo to v červnu 2002. Zařizoval to tehdy Jan Říčka. Byla to jeho zásluha. Byl v Brazílii, viděl mne hrát v několika zápasech. Přišel jsem do Slavie Praha na půlroční hostování. Slavia mohla využít opci. Začal jsem nastupovat, většinou ze střídačky. Pak se klub rozhodl mne koupit, prezidentem klubu byl pan Leška.

Jaké byly začátky?

Měl jsem štěstí, že jsem přišel v létě a ne v zimě, to pro Brazilce není jednoduché. Ve Slavii byl Radek Bejbl, který hrál jako já ve Španělsku. On byl mým překladatelem. Klub mi zaplatil učitelku češtiny. Půl roku jsem každý den dvě hodiny studoval. Rychle jsem se naučil, i když to bylo těžké, hodně jsem se ze začátku styděl mluvit, věděl jsem, že dělám chyby. Ale spoluhráči mne opravovali, když jsem se spletl. Byli rádi, že se snažím. Pak jsem už i sledoval televizi, poznal českou kulturu.

To po vás tehdy vyžadoval trenér Beránek?

Ano, byl to jeho požadavek a bylo to dobře. Nejvíc jsem se naučil od Radka Černého. On byl jako moje česká rodina, trávili jsme spolu spoustu času. Bydleli jsme nedaleko od sebe. Jemu vděčím za to, že se mi tu dařilo. Pomohla mi hodně i Slavia. Nemám, na co bych si stěžoval, bylo to fajn.

Jak těžké bylo si zvyknout na český fotbal?

Trochu jsem s tím bojoval. První tři měsíce jsem při každém kontaktu padal na zem. Vzpomínám si, že to strašně rozčilovalo Patrika Gedeona. Pořád říkal Radkovi Bejblovi, ať mi přeloží, ať nepadám a nesimuluju. Gedeon byl tvrdý defenzivní hráč, vděčím mu za to, že jsem se naučil evropský styl. Když se podívám zpětně na svoji kariéru, v Čechách a na Slovensku to bylo nejlepší, ten fotbal mi vyhovoval, prosadil jsem se tu víc než ve druhé španělské lize. Mám teď zkušenosti a vzpomínky, které za žádné peníze nekoupíš. To se musí zažít.

Co všechno vám říkal na začátku trenér Beránek? Nebyl jste na něj trochu naštvaný, že nehrajete hned od začátku víc?

On uměl s mladými hráči. Byl na mistrovství Evropy do 21 let a pak hned ve Slavii. Byl tam s námi Ruda Skácel, Hrdla, Vachoušek, Karel Piták....Trenér mi říkal, že si musím napřed zvyknout. Říkal mi: „Ady, to není tím, že bych tě neměl rád, ale musíš si zvyknout. Půl roku adaptace.“ Vzpomínám si, že pořád říkal slovo „pianko“.

Karel Piták se do Slavie vrátil a stále v ní hraje….

Opravdu? Tak snad se s ním budu mít čas potkat. Byla tam super atmosféra. Měli jsme i zkušené hráče Pavla Kuku, Pavla Novotného, Martina Mullera, Radka Bejbla.

Pamatujete si na svůj první gól?

Přesně, bylo to v Teplicích. Šel jsem na hřiště z lavičky, dal jsem gól na tři jedna. Obešel jsem myslím Karla Radu, byl jsem jenom chvíli na hřišti. Měl jsem děsnou radost.

Na které zápasy vzpomínáte nejraději?

Můj nejlepší zápas byl asi proti Celtě Vigo. To mi dodnes mrzí, to byla škoda, že jsme to neotočili úplně. Dali jsme jim dva góly snad za dvacet minut. Mostovoj dostal červenou, sebral jsem mu míč a on mě fauloval. Ale gól jsme už další nedali, moc nás ale k brance rozhodčí nepustil.

Na co vzpomínáte naopak méně rád?

Na zimu. Ale oni mne všichni hlídali, pořád mi někdo dával čepici a hlídal, abych byl pořádně oblečený a nenastydl. Pak jsme taky jeli na lyže. To mi taky nepřipomínejte. Byl jsem víc na zemi než na nohou. Pak taky nevzpomínám rád na to, jak jsem se zranil na Slovácku. To byl nejhorší den mého života. Přišlo to v nejhorší možnou chvíli.

Jak vzpomínáte na slávistické fanoušky?

Hrozně rád, byli super. Umím dodnes: Slavie, bílo-červený. Slavie do toho! Adauto! Adauto! Prosím vyřiďte jim všem, že je moc pozdravuju.

Skončil jste už kariéru nebo ještě někde v nižších soutěžích hrajete?

Už hraju jenom pro zábavu. Poslední rok jsem odehrál ve třetí brazilské lize, dal jsem osm branek za sezonu.

Co děláte teď?

Pracuji pro naši fotbalovou akademii a dělám hráčského agenta. Máme mládežnické týmy od těch nejmenších až po dorostence. Proto jsem i teď v Čechách a byl jsem na Slovensku. Rád bych využil své zkušenosti a znalosti, abych pomohl našim mladým hráčům k podobné kariéře, jakou jsem měl v Evropě já.

(Webové stránky agentury: www.luzzsports.com)

Celý obsah více než dvouhodinového rozhovoru vyjde v naší třetí publikaci o období, které Slavia strávila na Strahově.