Velké výkony v Evropě, ligové vzepětí Sparty

foto: Ondřej Zlámal

České kluby v evropských pohárech nezklamaly. To dokládají hlavně výkony, i když ve dvou případech je sráží konečný výsledek. Plzeň se chytila do tzv. Csaplárovy pasti, Jablonec si vybral nováčkovskou daň a výborná Slavia přehrála Bordeaux. 

Velké vzepětí Jablonce

Kdekdo čekal, že Jablonec v zápase s Rennes nastolí defenzivnější taktiku. Mýlil se. Radův tým překvapil aktivním ofenzivním výkonem, ve kterém neměl daleko ani k výhře.
Co se povedlo? Především se povedlo hráčům Jablonce ukázat, že fotbal dokáží hrát s každým, i když nemají zkušenosti z evropských pohárů. Z kádru Jablonce si totiž evropské poháry zahrál jen Tomáš Hübschman.
I přesto se ukázalo, že se Jablonec může měřit se špičkou. Nejen tou ligovou. Stabilizovaný a velmi dobře sehraný tým může ukázat velké věci. A Jablonci se povedlo mile překvapit českou fotbalovou veřejnost. Škoda jen té penalty v závěru....

S CSKA chyběl kousek
Liga mistrů je pro české kluby svátek. Ne pokaždé se tam český klub dostane. Plzni se to povedlo po návratu Pavla Vrby na trenérskou lavičku po pěti letech. Tentokrát nemusela hrát předkola, ale postoupila do ní z pozice ligového mistra.
Parta trenéra Vrby ukázala, že fotbal hrát umí, i když v ligových zápasech její fotbal postrádá rychlost, nasazení a přístup hráčů samotných je mnohdy odlišný.
Parádní zápas zahrál Michael Krmenčík. Můžeme se dohadovat, může se nám to nelíbit, ale tak to prostě je. Nejlepší český útočník v současnosti. I když se mu nepovedl zápas na Slavii, kde ho vymazal možná budoucí reprezentant ČR s kapitánem Kamerunu, tak stále nejde pochybovat o tom, že do ofenzivy současné české reprezentace patří. Byl nebývale velmi aktivní, nabízel se, výborně si nabíhal do vápna na centrované míče. Dal krásný druhý gól, kterým ohromil nejen fanoušky z Česka.
Co bylo ale problémem? Především podle mě všechno souvisí se špatnou kondiční připraveností. Hráči Plzně fyzicky odcházeli, nezvládali už podržet míč a hrát víc do rychlosti. Přestali napadat. Přesto si zaslouží uznání. Odmakaný první poločas, který je stál hodně sil, je příslibem do dalších zápasů.

Dominující Slavia
Bordeaux se nacházelo v krizi, ale přesto z něj měla Slavia respekt. Věděla, že je to přední francouzský tým, který může v tuhle chvíli krizi odehnat. Nestalo se. Bordeaux přijelo do Prahy úplně rozložené. Na sebevědomou Slavii recept nenašlo. První střelu na branku Koláře si připsali až v 87. minutě.

Naopak Slavia odehrála výborný první poločas, ve kterém dominovala, hrála rychle a přesně, dobře kombinovala. Trpišovský nastolil jasnou organizaci hry, po taktické stránce Slavia dbala hlavně na to, aby se veškeré ofenzivní akce táhly středem. Útoky z křídel často, jak už to u českých týmů klasicky bývá, končily na prvním hráči soupeře. Přesto krásná rána Zmrhala přinesla do slávistických řad velký klid a hlavně sebevědomí, které ji po zbytek zápasu vydrželo. Ač ve druhé půli Bordeuax hru vytáhlo víc dopředu a dělalo částečně problémy, ale pozorná slávistická defenziva fungovala. Jindřich Trpišovský z hlediska defenzivy zaslouží uznání. Slavia přestala dostávat góly, výrazně jich ubylo a oproti jaru je vidět zřetelný a jasný progres.

Útočná hra Slavie pod Trpišovským
Slavia se změnila ovšem nejen v defenzivě, ale i ofenzivě. Oproti stylu, který Slavia hrála pod Jaroslavem Šilhavým se objevuje víc záblesků povedených kombinaci, rychlejší přechod do útoku a lépe fungují i centrované míče ze stran. Nedávno v Deníku Sport vyšla statistika, která tvrdí, že Slavia má nejvíc útoků po levém křídle a z levého křídla jsou nejčastěji i úspěšně zakončené. Překvapení? Nikoliv. To dokládají i poslední zápasy, kdy se na straně Slavie střelecky prosazuje Jaromír Zmrhal.

Slavia také v této sezoně dle analýzy Football Observatory potřebuje na jednu střelu v průměru 4 minuty a 34 sekund, což ji řadí mezi evropskými kluby na třetí místo. Hned za Manchester City a Juventus. S nadsázkou by se dalo říct, že je Trpišovský trenérem něco mezi Guardiolou a Allegrim. Každopádně působivá statistika.

Slavia také pod trenérem Trpišovským méně drží míč. Hraje více přímočařeji a rychleji. Nehraje si s míčem a okamžitě využívá své nadějné ofenzivní situace k tomu, aby vstřelila gól.

Působivé je, že Trpišovský našel styl, ve kterém se není třeba spoléhat na jednoho muže. Pod předešlými trenéry sázela Slavia vydatně na Milana Škodu. To už neplatí. Slavia je týmovější, každý z hráčů dokáže vstřelit gól nebo rozjet zajímavou akci, která ke gólu vede. Místo Milana Škody teď září v ofenzivě hlavně trojice velkých mužů: Stanislav Tecl, Jaromír Zmrhal a Josef Hušbauer.

Génius Stanciu a Ščasného škatulata
Teď se podíváme na ligu. Sparta naposledy porazila Liberec 4:1 a bylo by vhodné ji do blogu zmínit. Poslední dobou to vypadá, že je v lize zase Sparta, která chce hrát fotbal. Jestliže Sparta zápas na Baníku doslova uválčila, tak proti Liberci se děly věci. A musí se říct, že Sparta jde pod Zdeňkem Ščasným každým zápasem výš a výš. Herní výkony stoupají.

Sparta hrála směrem dopředu rychle a přesně. Vzadu při hře na tři stopery zaujala výbornou rozehrávkou zejména od Radakoviče. V klíčových chvílích si vedl v defenzivě výrazně lépe než v předchozích zápasech i Kaya.

Čím je to všechno způsobené?
Především nedochází k takové rotaci hráčů v základní sestavě, což bylo velkým tématem nejen za Stramaccioniho, ale i Hapalovy éry. Sparta rázem našla svůj styl, začala si věřit. Energické koučování Zdeňka Ščasného hráčům podle všeho taktéž pomáhá. Sestava se mění málokdy a to je také základ sparťanského vzestupu.

Proti Liberci zafungoval ale velice zajímavý tah Zdeňka Ščasného. Rozhodl se pro rozestavení 3-5-2 a fungovalo. Stanciu rázem nebyl odříznutý od ofenzivy a směl si dovolit spoustu ofenzivních akcí. Opět se jen prokázalo, že mu pozice ve středu zálohy sedí a není utopený na křídle. Z jeho geniálních akcí může dost často těžit zejména Benjamin Tetteh, který potvrzuje pozici jednoho z nejlepších útočníků v lize.