Slávistické odcházení

V pondělí odpoledne se mi ozvala řada slávistických fanoušků a ptala se mne, co se v Edenu děje. Odpověděl jsem, že to nevím. Už pět let v klubu nejsem a to je ve fotbale hodně dlouhá doba.

Vím, jak to funguje v naší firmě Czech4Sport. Dali jsme se dohromady tři. Všichni jsme do začátku vložili stejné peníze a vynakládáme na činnost přibližně stejnou energii a čas. Hned při první schůzce jsme si vyjasnili pravidla rozhodování – a bylo to snadné, pokud se neshodneme hned, budeme hlasovat, nerozhodně to skončit nemůže.

Za tři roky činnosti jsme ještě ani jednou nehlasovali, vždy jsme našli kompromis. Ani na velké spory nedošlo, na malé ano, ale ty jsme si vyříkali mezi sebou, ven jsme je neprezentovali. Nepůsobí to dobře, když interní komunikace uniká na veřejnost. To by k nám moc velkou důvěru nikdo neměl.

Když jsme řešili nějakou stresovou situaci, tak jsme se snažili ji nehrotit, toho druhého nedostat pod tlak, nerozčílit ho, zachovali jsme slušnost a nastavenou komunikaci.

Můžete namítnout, že neřešíme milionové obchody. To máte pravdu. Je to spíš zábava, vydali jsme dvě knihy (jedna z nich je až na poslední výtisk úplně vyprodaná), připravili několik webů, provozujeme je, chystáme další. Nikdo z nás se nesebral a nepráskl do stolu, aniž by o tom dal někomu z nás vědět. A věřím, že pokud někdo odejde, bude k tomu mít dobrý důvod a rozloučíme se plánovaně a v klidu.

Tak to chodí u nás, v malé firmě, ale mělo by to tak být i v těch větších. Domluvené rozhodovací pravomoce a kompetence. Pak se do práce těšíte.

Já ani nevím, proč vám to povídám. Ve Slavii jsem byl před lety, kdy se vytvořila v klubu dvě rozhodovací centra, která si začala dělat navzájem nedobře. Spory málem sestřelily celý klub z mapy světa. Snažil jsem se hasit komunikaci směrem ven a byly to krušné chvilky. Před některými články, které jsem musel dávat na web, jsem měl sevřený žaludek a bylo mi fanoušků líto, že to budou muset číst. Vzpomínáte na to? Trenérem nebude Karel Jarolím. A za týden: Novým trenérem Karel Jarolím. Nakonec jsem to celé neustál, lékaři mi další stres na rovinu zakázali.

Tak teď pracuji pro zahraničního zaměstnavatele a pro Czech4Sport. U žaludku mne už nebolí, v noci klidně spím.  Moc bych to přál i všem, kdo pracují v červenobílém klubu. I jeho fanouškům.