Slavia před dalšími překážkami

Dalo se čekat, že nedělní odpoledne nebude pro Slavii stejně euforické jako to před týdnem. Do Edenu dorazil jiný soupeř.

Trenér Dukly Luboš Kozel takovou zkušenost možná měl sám ze své hráčské kariéry. Po výhře, jakou prožila Slavia v derby, je složité do dalšího zápasu naskočit se stejnou vervou a motivací. (Sice by mne zajímalo proč, ale to je spíš otázka pro sportovní psychology.)

„Mluvil jsem o tom s hráči, že pro nás bude začátek důležitý a že do něj slávisté určitě nepůjdou tak ostře jako do derby. Právě v tom jsme viděli naši šanci,“ popsal Kozel svůj taktický plán. „V úvodu jsme vstřelili branku a dalších 25 minut byli jasně lepší. Právě tady se to pro nás lámalo, protože kdybychom právě v té době přidali druhý gól, měla by to Slavia těžší,“ popsal průběh zápasu.

Červenobílí ale předvedli, že se nacházejí jinde než za nedávných časů a dokázali soupeři urvat alespoň bod. Za Pastoorových časů si to nedovedu vůbec představit.

 „Dobrý výsledek pro Slavii,“ řekl mi jeden můj kamarád z Austrálie, který byl v Edenu poprvé a na utkání se díval zcela objektivníma očima.

Slavii za neprohrou dohnalo více než deset tisíc diváků, což je návštěva, kterou na takové zápasy zažil Eden jen v mistrovské sezoně po otevření stadionu. I v tomto ohledu Slavia opravdu udělala krok směrem vzhůru. Stejně jako Dukla fotbalistům ale i vysoký počet diváků ukázal další věci, které je potřeba v souvislosti s tak vysokou návštěvou řešit – na sítích se objevily fotky z fronty u vchodů i u pokladen. Problém vztahu se stadionem je palčivý už o samotného přistěhování ze Strahova a zabral by několik blogů a jen já sám bych o tom asi dokázal napsat hodně trudnomyslnou knihu.

Blíží se nejslavnější český dostih a tak se nabízí přirovnání. Slavia má za sebou Taxisův příkop, na kterém si nezlámala vaz a pokračuje. Blíží se ale Hadí příkop a oranice a spousta proutěných překážek. Tam se ukáže, jak na tom bude v cílové rovince, kde se budou rozdávat cesty do Evropy.