Slavia může udávat trend

foto: Ondřej Zlámal

Ve fotbale zákonitě platí, že nejlepší obrana je útok. Aspoň od letošního ledna. Když Jindřich Trpišovský přebíral fotbalovou Slavii, řada fanoušků váhala. Nevěřila mu, ale po 3 měsících pozorování je třeba uznat, že herní progres je pod ním znatelný.

Prohráváte 1:0, musíte vyvinout sílu do útoku. Logicky tedy pošlete na hřiště dva útočníky navíc. Jenže ne vždy je v českém fotbale pravidlem, aby vzadu zůstal pouze jediný bek. Při ofenzivním tlaku Slavie byl častokrát vzadu pouze Jugas, před nímž hru často kontroloval Hušbauer a zbylých osm hráčů bylo v podstatě buď na velkém nebo malém vápně. Slavia také zápas s Olomoucí otočila a vyhrála 3:1.

Totálním fotbalem. Fotbalem, kterým chce Jindřich Trpišovský vést fotbalovou Slavii zpátky na výsluní. Můžou to ale hrát i ostatní týmy v Česku a udělat tím ligu víc a víc zajímavější? Můžou, ale samozřejmě na to musí mít hráče. 

Na to není každý zvyklý. Jsou trenéři, co jsou opatrnější a pouštějí hráče do ofenzivy třeba v pěti. Pět brání, pět útočí. Týmy hrající o záchranu jich tam mají občas i méně, ale to se dá celkem chápat, tam je každý bod důležitý a na konci se počítá.

Na druhém břehu Vltavy - na Letné - mají naopak mnoho zvídavých otázek: Proč nás položí první gól a nehrajeme? Proč nedotáhneme zápasy do konce? Proč nehrajeme víc ofenzivně? Právě k té ofenzivě se teď dostaneme. 

Odpověď je jednoduchá: Alibismus. Někteří hráči mají k alibismu velké sklony. Zpravidla ještě za vlády Andrey Stramaccioniho bylo alibismu na hřišti dost. Příchod Pavla Hapala na sparťanskou lavičku by mohl být dobrým krokem. Hapal vyznává přímočarý styl fotbalu a vzhledem k typologii hráčů očekávám, že je v krátkodobém horizontu může zvednout. Už proti Karviné tam tolik alibistických přihrávek nebylo, ale Sparta se za stavu 1:0 těžce zatáhla a vůbec nevěděla, co dělat. Odchod Davida Lafaty ze hřiště jí na chvíli prospěl, ale pak upadla do útlumu znovu. Všechno je o psychice a Hapal bude muset ve Spartě probudit motivačního ducha svých svěřenců. Jestli je ale Hapal dobrý psycholog, to se ukáže právě příští týden, kdy je na programu derby.

Podobná situace potkávala Slavii i za vlády Dušana Uhrina, kdy se Slavia položila hned po prvním gólu a bezzubě bránila. Nedokázala vepředu vůbec podržet míč nebo uniknout do rychlého kontru, ale pouze míče bezhlavě odkopávala a když už míč měla, alibisticky ho posílala dozadu ve snaze neudělat chybu, ale zároveň vůbec za nepříznivě vyvíjejícího stavu zariskovat. Za Jaroslava Šilhavého to tak znatelné nebylo, ale najdou se tři nebo čtyři zápasy, které byly vysloveně podobné.

A teď? Přál bych si, aby Slavii takové nasazení a útočení ve více hráčích bez jakýchkoliv alibistických přihrávek dozadu vycházelo. Mohla by udat trend, kterým by se mohl fotbal ubírat.. Hrát atraktivní fotbal, na který budou lidi chodit. V Česku se nesmíme bát hrát takový fotbal. Věřím, že Slavia bude pod Jindřichem Trpišovským průkopníkem něčeho takového, ale samozřejmě bez přílišné tvrdosti. Hranice tvrdosti je občas příliš vysoká a to napověděl hlavně zápas s Bohemkou, ve kterém Slavia místo fotbalu v podstatě "kosila" soupeře.