Proč se u nás finále neprodlužují?

foto: Ondřej Zlámal

Obě finále fotbalistů a fotbalistek skončila v nedávných dnech nerozhodně. Hned po závěrečném hvizdu následovaly pokutové kopy. O držitelích trofeje tak rozhodla „dovednostní disciplína“.

Z mé zahraniční redakce mne automaticky napomenuli, že v mé reportáži o vítězství Liberce chybí průběh prodloužení. Musel jsem to honem vysvětlit, že se u nás jde rovnou na penalty. Je to pro ně nezvyk, protože zpracovávají zprávy z celé Evropy a nečekali to.

Nevím, proč tomu tak je. Vkrádá se mi do mysli kacířská myšlenka, že to tak nějak chtějí mít všichni za sebou – organizátoři, rozhodčí, hráči a snad i novináři, co to prodlužovat, ať už můžeme jít domů.

Přitom prodloužení nabízí řadu možností, jak o vítězi rozhodnout – vyšší fyzická připravenost, vyřešení protiútoků, vstřelené góly. Když někdo trefí tyčku, tak se to dá ještě napravit. Fanoušci mají další dávku napětí.

Největší argument pro zavedení prodloužení do finálových klání je ale nasnadě. V evropských soutěžích se prodlužuje. Kde jinde se mohou hráči a trenéři na tento model připravit? Co když půjde o Ligu mistrů? Zjistit, jak tým reaguje v těžkém prodloužení, koho chytají a nechytají křeče, kdo takovou zátěž zvládá. To jsou zkušenosti, které se mohou v těch nejdůležitějších chvílích zatraceně hodit.