Odešel ryzí slávista pan Bartůněk

foto: CZECH 4 SPORT

Vždycky když jsem ho potkal, upřímně se zajímal o to, co je nového ve Slavii. Hltal každou novinku. Byl pořád plný energie.

“Pane Bartůňku, to mi neříkejte, že vám už bylo devadesát, vždyť máte víc energie než já,” říkával jsem mu. A on se tomu pokaždé usmál.

Oldřích Bartůněk byl takový ten samozřejmý, ryzí a opravdový slávista od narození. O klubu psal knížky, žil s ním každý den.

Seznámil jsem se s ním při natáčení vzpomínkového pořadu na pana Růžka, o kterém právě pan Bartůněk tak krásně mluvil. Bylo to ještě na rozestavěném Edenu.

Je klidně možné, že bez něj a jemu podobných lidí by Slavia už dnes neexistovala, protože to byl právě on, kdo ji pomáhal s Odborem přátel v šedesátých letech zachránit.

Všichni víte, že jsem prožil ve Slavii i krušné chvíle, po jedné z nich, mne právě pan Bartůněk uklidňoval a dodával mi energii. “Slavia je věčná, Ondřeji, ta se dostane ze všeho.”

Potkal jsem ho jednou i náhodou na vzpomínkovém pochodu na výročí studentského pochodu na Albertov. V roce 89 byl na Národní třídě, protože on byl vlastně pořád mladý. Vyprávěl mi o tom, jak tam zůstal až do konce. Pak jsme si celou další cestu povídali o Slavii, co s ní všechno prožil.

Slavia dnes prohrála s Jihlavou, pane Bartůňku. Hráli mizerně a prachbídně, bylo mi z toho zase smutno. A do toho ještě ta zpráva o tom, že jste umřel. Smutná jako ten výsledek. Pozdravujte tam všechny v tom slávistickém nebi. A nebojte se, já vím, co byste mi dneska řekl.