Návštěva u kanonýra

foto: Ondřej Zlámal

S Davidem Hubáčkem jsme se potkali u zlínského stadionu. Trvalo mu jen pár vteřin než nahodil stejné hlášky, které jsem od něj slyšel celá ta dlouhá léta ve slávistické kabině, napřed na Strahově a pak v novém Edenu.

Nikdy nebyl typem hráče, který vyhledával pozornost médií. K novinářům šel, jen když opravdu musel. „Staral jsem se o to, aby to fungovalo na hřišti. Mluvení jsem nechával jiným, na to já nejsem,” okomentoval to, když za dvacet minut u sebe doma začal vyprávět o svých zážitcích. S klidem a nadhledem tak, jak ho všichni znáte.

Stejně jako u vyprávění Martina Vaniaka, Pavla Fořta, Františka Dřížďala a dalších v něm vidím několik fascinujících momentů, kdy se všechno mohlo zvrátit na nesprávnou stranu a všechno mohlo být jinak. Vůbec jsem o některých z nich nevěděl. Netušil jsem třeba, jak blízko byl David Hubáček tomu, aby po půl roce svého angažmá na Strahově odešel zpátky do Zlína.

V jednom se shodují všichni. „Byli jsme tehdy opravdu parta. Na kafe nás chodilo i patnáct, šestnáct, to jinde není. Rozebírali jsme všechno, drželi pospolu,” vzpomíná „Hub”, obránce, který v defenzívní řadě červenobílých vystřídal všechna místa.

Říká se, že chemii kabiny může narušit jediný člověk a nemusí to být ani hráč, ale někdo z realizačního týmu, nepříjemná událost, uražený náhradník, hádka. Je to fascinující fenomén, který vynáší některé týmy na výsluní a dělá z nich mistry. Jiné potápí a odsuzuje k neúspěchu.

Snad se nám podaří v naší knize tento příběh přiblížit, i po sedmi letech je stále stejně poutavý. Jako složené jigsaw, do kterého zapadl každý dílek.

Možná se ptáte, jak se David Hubáček má. Se Zlínem se bije o postup do první ligy, jak sám říká, je to trochu nečekané, ale když už tu možnost mají, budou se o ni prát. O tom, zda by do ligy i on sám vrátil, nechce mluvit, protože na to je příliš brzo.

Jeho syn Dominik hraje za přípravku Zlína, třikrát týdně trénuje, občas hraje v útoku, občas v obraně, někdy chytá – v tomto věku nejsou posty ještě vyřešené. Jeho tatínek se rozhodl studovat trenérskou licenci B, ale o konci kariéry ještě nepřemýšlí. A je pořád stejný, jako byl.

Víc až v té slíbené knize! Držte nám palce, ať se povede!