Naše věčná Slavia na věčnosti

foto: Ondřej Zlámal

Stanislav Procházka odešel zpívat svoji hymnu do slávistického nebe. Znal jsem ho stejně jako všichni ostatní – jako elektárnu pozitivní energie a červenobílé věrnosti. Ve svém vysokém věku dokázal bavit zaplněný sál řadou historek. Nejhezčí vzpomínka byla ale na jeden ze zápasů, jehož byl myslím patronem. Vzal mikrofon a zazpíval svoji hymnu. Celá Tribuna Sever se k němu přidala, mnozí fanoušci poznali, že její text zpívají už dávno.  „Oni to znají!“ usmál se Standa Procházka a v očích mu zářilo štěstí. Tak v tom slávistickém nebi všechny pozdravujte. Bylo mi ctí vás znát.

Naše věčná Slavie

Odmalička už je v srdci mém!

Odznak její krásný je,

Nosím ho jak pravý diadém.

Bican, Kambal, Plánička,

Ženíšek i Vodička,

Kdo by neměl tahle jména rád,

Vždyť nás proslavila tolikrát!

Slavie, Slavie, ve svém znaku hvězdu má,

Slavie, Slavie, to je barva bíločervená!

Slavie, Slavie, jak to krásné zní,

Proto, hoši, s chutí do toho,

Ať jsme vždy a všude vítězní!