Jak málem kleplo Pepka (i mě)

foto: Pavel Jiřík

Byl jsem zrovna v autě na D1. Hlavou však asi o 400 kilometrů dál na západ v mnichovské Allianz Areně, kde právě začínala odveta osmifinále Ligy mistrů. Bayern byl jasným favoritem, nic nenasvědčovala tomu, že by jej Juventus měl vyřadit.

Při zastávce u benzinové pumpy si do mě rýpnul můj kolega Ondra Zlámal. Mnichovští "tekli" o dva góly a Ondřej měl jasno: tohle je jejich konec. Mám Ondru rád, je to pro mě jeden z největších profesionálů, které jsem ve fotbalové (i mimo ni) branži potkal. A taky dobrý kamarád. Ale tady ujel! Již několikrát jsem mu vysvětloval, že Bayern se nikdy nevzdává. Ani za stavu 0:2. Ačkoli se tým v posledních letech silně namíchal o jiné národnosti, pořád z něj cítíte německou zarputilost a obrovskou sílu. Opravdu jsem byl v tu chvíli na benzince přesvědčený, že se Guardiolův tým zvedne a prokouše mezi posledních osm týmů Champions League.

Vydal jsem se na cestu a přemýšlel. Pokud by náhodou opravdu šel dál Juventus, co bude s Pepem Guardilou? V uplynulých dnech se totiž v německých médiích dost usilovně řešilo, zda již není myšlenkami v Manchesteru, kam v létě přejde k Citizens. Jeden ze šéfů FCB se k tomu dokonce vyjádřil tím způsobem, že je mu úplně jedno, co dělá trenér a nad čím přemýšlí ve volném čase. Hlavní je, že odvádí stoprocentní práci na lavičce. Hm.....

Pokud by Bayern vypadl, určitě by se tlak na španělského odborníka násobně zvýšil. A začalo by se povídat, že jeho angažmá v Mnichově zůstalo za očekáváním. Titul a DFB Pokal se bere jako povinnost, měřítkem je pro Bayern úspěch jen v Champions League. Sice tvrdé pravidlo, ale tak je to jasně dané. Guardiola by do konce sezony čelil dost nepříjemným dotazům a bavorské kvasnicové by mu asi dost zhořko. Vlastně je otázkou, jak se měl on i klub zachovat ve chvíli, kdy bylo jasné, že v létě odejde. 

1. Vše tutlat a oznámit až na konci sezony.

2. Oznámit letní rozchod.

Vybrána byla druhá možnost. Podle mě zřejmě ta vhodnější. Nicméně i ona s sebou nese řadu nástrah. Chybělo málo a byl na světě malér. Naštěstí mě krátce po příjezdu do Brna zastihla zpráva o vyrovnání. Pak už jsem strach neměl. Takové zápasy Bayern nepouští. A nekleplo mě, ani Pepka. A Allianz Arena křepčila v rytmu "niemals aufgeben", "nikdy se nevzdávat". Platí to nejen ve fotbale, ale i v životě.

Zdravím Ondru! :-)