Faktor X i umění prohrávat

Tak EURO 2016 máme za sebou. Manželky a přítelkyně si konečně oddychly. Jejich mužské protějšky už nebudou trávit tolik času před televizí, léto snad konečně začne. A většina expertů roní slzy za stříbrnou Francii.

Prý hrála ve finále i v průběhu celého šampionátu hezčí fotbal, než Portugalsko. To je pravda. Ale třeba zrovna její semifinálový duel proti Německu měl obdobný průběh, jako včerejší finálový mač. Francouzi se Němcům vesměs jen bránili a vyráželi k nebezpečným brejkům. Nevšiml jsem si, že by pak ve studiu tekly slzy za Německo a padaly slova o nezaslouženém výsledku. Takový prostě fotbal je. Hraje se na góly a Francouzi jich ten večer dali víc, než Němci. Proto postoupili.

Včera to bylo naopak. Portugalci hráli to, na co měli - bránili. Navíc se ale obdivuhodně vypořádali se situací, kdy po zákeřném faulu (vlastně nefaulu) přišli o svojí největší osobnost. Cristano Ronaldo je jedním z největších hráčů fotbalové historie a včera večer to pro něj byla doslova osobní tragédie. Chtěl moc hrát, ale bohužel to nešlo.

Naštěstí pro něj a celé Portugalsko se jeho spoluhráči dokázali obdivuhodně semknout a udolat favorizovanou Francii na její domácí půdě. Znovu sice nevyhráli v základní hrací době, ale já bych na druhou stranu připomenul to, že Portugalce na Euru nikdo neporazil. A to se také počítá.

Stejně jako to, že mistrovství nevyhrál žádný z velkých favoritů, nýbrž trochu odepisované Portugalsko. Což může být inspirací dalším menším i malým zemím. Podobně, jako v letošním příběhu lišek z Leicesteru, se znovu ukázalo, že fotbal vážně nemá logiku a spíš než čísla ho rozhoduje faktor X. Tím je pro mně osobně TÝM. Portugalci byli lepším týmem, než Francouzi. Ne tak hvězdným, ne tak skvěle hrajícím, ale lepším. Šli semknutěji za svým cílem a po zásluze došli jeho naplnění.

Závěrem bych ještě zmínil jeden nešvar, který se nám poslední dobou rozmáhá při udílení stříbrných medailí. Nerozumím, proč je někteří hráči strhávají z krku. Pochopil bych to snad pouze v případě, kdy by byl výsledek nějak hrubě ovlivněn nesprávným rozhodnutím sudích. To se ale včera nestalo. Vyhrát může zkrátka jenom jeden a přijmout porážku patří k mentalitě budoucích vítězů spíš, než si tak trochu pohrdavě strhávat stříbrnou medaili z krku. A kdo ví?! Co by za to Francouzi dali třeba příště, kdyby byli druzí.