Co to vlastně je ta přísná penalta?

foto: CZECH 4 SPORT

„Ta byla přísná,“ říká Ivánek ve zlidovělé klasice z českého fotbalového zákulisí. Je neuvěřitelné, jak toto uvažování hluboce zakořenilo v myslích všech, kteří se kolem fotbalu pohybují.

Pravidla jsou přece jasná. Buď to faul je, nebo to faul není. Buď je v pokutovém území, nebo je mimo něj. Rozhodčí vidí faul a zapíská. Je úplně jedno, jaká je minuta, kdo právě fauloval a kdo bude kopat penaltu. A je taky úplně jedno, jaké je právě skóre. Ideální stav.

Třeba taková Slavia na Ajaxu v roce 2007, určitě si na to vzpomínáte. Jandovo sólo skončilo faulem ve vápně. Rozhodčí pískl a červenobílí normálně kopali pencli, Kalivoda zavěsil a vyhráli. Co na tom, jací byli Češi ve srovnání s Ajaxem outsideři.

V ideálním světě nežijeme a bylo by to naivní si to myslet. Takový faul ve vápně se stává jakousi podivnou kategorií, kdy se zvažuje, zda to byl faul na penaltu dostatečný. „Za takového stavu to musí být stoprocentní penalta,“ říkávají experti ve studiu. Zatímco některé zákroky jinde na hřišti jsou pískány okamžitě, před brankou se najednou úplně stejné situace přehlíží.

K napsání těchto řádek mne inspirovala situace ze semifinále UEFA Ligy mistrů, kde se ve studiu ČT mluvilo o přísné penaltě pro Real Madrid. Na televizním záběru je vidět, jak Chiellini nakopne lýtko protihráče. Po čtvrtém zpomaleném záběru se ve studiu dospělo k tomu, že Rodríguez  už padal, takže to bylo přísné. Jakoby všichni zapomněli, jaké to bylo, když je někdo při jejich aktivní kariéře kopl do lýtka.

A co je vlastně na tom, i kdyby faulovaný hráč padal? Kdyby upadl a vstal, tak stále mohl dát gól. Ale kopnutí do lýtka je prostě faul, to mi nikdo nevymluví.  Navíc rozhodčí má na celé posouzení situace sotva tu vteřinu a viděl to úplně přesně.

Kéž by se fotbalová pravidla jednou dokázala té přísné a nepřísné penalty zbavit. Faul je faul, tečka.